Spěšné lásky

Prádlo

Šla jsem se osprchovat. Z komody z dubového dřeva jsem si vzala čisté oblečení. Říkala jsem si, kde jsem tohle prádlo koupila. A hlavně kdy! Věnovala jsem kusu látky větší pozornost. Už jsem si vzpomněla! Koupila jsem si jej tehdy, když jsem měla jet za jedním chlapcem na návštěvu. Na mysli mi náhle vytanuly vzpomínky, ale to už jsem se s nostalgickým pocitem linula do koupelny.

Jak bláhový ten nákup byl? Myslela jsem, že koupě prádla kvůli mužům není skutečná, že se odehrává jenom v amerických seriálech. Která žena by utrácela peníze za dva kusy látky jenom proto, aby se líbila muži, který si koneckonců této snahy ani nevšimne, jelikož oba kusy látky letí hned po odhalení na zem? Asi já.

Ptáte se, jak návštěva dopadla? Nijak. Prádlo sice bylo sundáno a vskutku letělo na zem, jenom to celé probíhalo jinak, než bych si představovala. Zase se mi vynořily vzpomínky na onen večer, o kterém jsem již povídku napsala. V hlavě mi kolovaly ty stejné otázky jako minule a stále jsem na ně nenacházela odpovědi.

Zaplavil mne pocit tepla. Moje tělo si to všechno pamatuje lépe, než má mysl. Ví kdo, jak a kde se ho dotýkal, jaká vůně byla vstřebávána. Nedokázala bych ji popsat, snad bych ji už ani nepoznala, přesto přesně vím jak byla cítit.

Jakou nostalgii může vyvolat jeden kus bavlny zakoupený s úmyslem. Je to věc s příběhem. Některé naše věci mají v našem životě absolutně důležitou roli, některé zůstávají zapomenuty. Přitom tohle prádlo se nijak neliší od mého jiného prádla. Jediným rozdílem je tento příběh, který jej pojí s jedním večerem.

Tak jsem podruhé zabalila své boky do onoho černého prádla (od toho dne jsem ho na sobě neměla ani jednou). Čekala bych, že se budu teleportovat zpátky na místo činu a všechny události se mi vybaví jasněji, než kdy dříve. Ale ono ne. Všechno bylo stejné jako předtím. Můj běžný večer pokračoval dál.