Spěšné lásky

Závislost

Když jsem byla malá, byla jsem na všech závislá. Byla jsem závislá na mém otci - jestli přinese domů peníze a máma bude moct jít nakoupit. Byla jsem závislá na dobrotě lidí - zda nás majitel bytu nechá ještě pár týdnů v pronájmu, byť mu můj otec nezaplatil činži. Ano, z té doby mám hodně černobílé vzpomínky, jistě to nebylo tak, že za všechno mohl můj otec a moje matka byla svatá. To si už nemyslím. Ale v té době to bylo snadno uvěřitelné, protože moje máma nemohla chodit do práce, tak mi celé dny jenom vyprávěla o tom, jaký je můj otec vůl.

Ještě nedávno jsem byla závislá na lásce. Potřebovala jsem mít ten pocit, že mě někdo miluje a někomu na mě záleží. Snad proto jsem se hnala do prvního vztahu, který se mi naskytl, snad proto jsem se po jeho rozpadnutí snažila zalepit si šrámy na duši nezávaznými setkáními s neznámými chlapci. Věděla jsem moc dobře, že jednotlivě mi nebudou moci dát tu lásku a jistotu, kterou jsem potřebovala. Ale co kdyby byli pohromadě?

Teď se ze sebe nesnažím dělat žádnou lehkou dívku, protože jsem ani lehká dívka nebyla. Šlo pouze o pocit, nějaké tělesné naplnění lásky mi bylo úplně jedno. Jak už jsem zmínila v povídce Gesto lásky - jde mi pouze o láskyplné činy.

Závislost mi vždycky jenom způsobovala potíže. Ať už jste na někom závislí psychicky nebo existenčně, nikdy to nemůže dopadnout dobře. Proč? Může se cokoliv stát. Osoba držící vaše životní potřeby totiž může kdykoliv odejít a ani se po vás neohlédnout. Ano, ano, sama jsem byla v tom stádiu lásky, kdy jsem si říkala, že mě skutečně miluje a že mě nikdy neopustí. Snad ze mě mluví cynik, ale i osoba, která miluje, může odejít. Myslím, že jsem následující citát už někde v tomto souboru zmínila - Občas není čistá láska dost dobrým důvodem na to zůstat. A za tím si stojím a budu stát celý život. Ač by bylo krásné, kdyby láska stačila a ač bych to tak sebevíc chtěla, není tomu tak. Je to ale otázka času a zkušeností, než to člověk pochopí.

Po všech těch duševních závislostech ze mě vyrostl beznadějný romantik a lhostejný člověk zároveň. Nezávislost je pro mě nejvyšší svobodou, určitě proto, že jsem jí v minulosti měla málo.

Proto až mě uvidíte ve šedesáti samotnou kráčet po ulici v perlách, oblečení ze sekáče, přehnaném make-upu, s vlasy nabarvenými na nějakou šílenou barvu a vodítkem, na jehož druhém konci bude čivava, není to proto, že jsem nebyla schopna si najít někoho s kým sdílet život. Je to proto, že mi každý z kandidátů odepřel volnost.