Jednorázovky [Různé shipy] ×

4. Nesnáším, a přesto miluji (SasuNaru)

Tohle je... Ehm, no... Sama nevím, jak to nazvat, ale přijde mi to malinko zajímavé. Nebo aspoň ten styl, když už né příběh :D Sami posuďte...
Jinak jako... Tohle jsem napsala před více, jak deseti lety, jenom to nyní prošlou lehkou opravou a gramatickou kontrolou, tak můžete vidět aspoň můj ,,pokrok" v psaní za ta léta :D

Nesnáším ty jeho blonďaté, hebké vlasy trčící snad do všech možných i nemožných světových stran.

Spěchám po chodníku do školy. Míjím chodce, kteří spěchají stejně jako já. Není to tím, že bych zaspal, Uchiha přece nikdy nezaspává, ale je to tím, že se ho nemůžu dočkat. Sice můj mozek je proti tomu, takhle smýšlet o tom praštěném klukovi, ale srdce je bohužel naprosto jiného názoru. Pokaždé, co ho spatřím, srdce se mi rozbuší jako blázen. Tep vystoupá k závratným výšinám. A to nemluvím o tom, když se ho omylem... No dobře, plánovaným omylem, dotknu. Pomalu moje tělo kolabuje pod návalem toho elektrického proudu.

Nesnáším ty jeho azurové modré hloubky, ve kterých se pokaždé dokážu ztratit, když do nich jenom na pár vteřin pohlédnu.

Málem se na přechodu srazím s jedoucím autem. Kruci! Nesmím na něj tolik myslet, nebo mě to zabije. Mozek je názoru toho, že bych ho měl nenávidět, vždyť je to přece kluk a Uchihové teplý přece nejsou. Srdce si však mele svou, že na pohlaví nezáleží. Nikdy si přece nevybereme, do koho se zamilujeme.

Nesnáším ty jeho smyslné rty, které na mě při každé příležitosti chrlí jakékoliv narážky a urážky.

Sedím ve své lavici a pohodlně z ní pozoruji dění ve třídě. Objekt, který tolik nesnáším, se vesele baví s tou růžovovlasou pipinou, kterou nesnáším ještě víc, a která se něčemu vesele směje a co chvíli na mě hází svoje úchylně zamilované pohledy. Fuj... I když, občas tu holku, který nemůžu teď přijít na jméno, lituju. Proč? Nikdo nemá horší barvu vlasů než ona...

Nesnáším ten jeho nádherně opálený krk, který přímo žádá, abych mu ho zulíbal a nechal na něm svoji rudou kulatou značku. Nebo dvě.

Pozoruji jeho ladnou chůzi, když se svým samolibým úsměvem míří od tabule do své lavice s další jedničkou ve své žákovské knížce. Tsse... Šprt... I když inteligence mu vážně sluší. A mě inteligentní lidi přitahují. Co taky dělat s debilama?

Nesnáším jeho nahé opálené, svalnaté tělo, když jsme po tělocviku ve sprchách.

,,Uchiho, pojďte prosím k tabuli, jste další na řadě," pobídne mě třídní Kakashi a já vstanu.

Minu se s arogantním pohledem svého nenáviděného spolužáka a sám se na něj arogantně usměji. Tuhle látku dokonale ovládám, další jedničku mám v kapse. Avšak... Jaké je to nemilé překvapení, když mě Kakashi posadí zpátky na místo s nedostatečnou v žákovské knížce.

,,Nějak jsi se seknul Uchiho," otočí se na mě Uzumaki.

,,Nech mě bejt Usuratonkachi!" okřiknu ho šeptem.

Jak jsem mohl kurva dostat nedostatečnou?! Nikdy jsem tuhle zasranou známku nedostal! Tak proč teď?! No jasně... To bych nesměl myslet na jeho dnešní nahé tělo ve sprchách. Kurva!

Nesnáším, když se ho nemůžu přitom dotknout.

,,Klidně tě to můžu doučit..." nabídne mi.

Vskutku lákavá nabídka, ale pouhým zakroucením hlavy ji odmítnu. Vždyť ji umím! Nepotřebuji ho! Je mi lhostejný! Nebo ne? Jasně, že je! Nejsem zabouchnutej!