Jednorázovky [Různé shipy] ×

8. Možná jednou přijde ten správný čas (SasuNaru)

Tak dneska tu mám pro Vás první Songfic :D Je taková lehčí oddechovka před další plánovanou kapitolovkou, kterou začnu vydávat zítra. Bude to nejspíš dost netradiční pár, takže se máte snad na co těšit :D ^-^

Ta písnička je prostě absolutně boží *-*

Psáno z pohledu Sasukeho.

Dívám se na tvou opálenou, válkou ještě poznamenanou tvář, jak se na mě s lehkým úsměvem dívá. Stojíme naproti sobě u Hlavní brány naší vesnice a já se právě chystám na další průzkumnou misi.

I když jsem po válce dostal možnost se přese všechny moje špatné skutky a úmysly vrátit zpět do vesnice, odmítnul jsem. Všichni si mysleli, že je to jenom proto, protože mě naše vesnice zklamala. Jen já jsem ale věděl pravý důvod, a kupodivu se ten důvod díval právě na mě těma svýma nebesky modrýma zářícíma očima. Ano... Ten důvod jsi byl ty.

Nad touhle ironií osudu jsem se prostě musel sám pro sebe usmívat. Já, Sasuke Uchiha, jsem se zamiloval do člověka, kterého jsem považoval za svého rivala, ale zároveň i nejlepšího a nejbližšího přítele. Zamiloval jsem se do člověka, na kterého budu mít do konce života vzpomínku, kdykoliv se podívám na svou levou paži, která končí těsně nad loktem. Náš zřejmě poslední souboj. Naše poslední soupeření o to, kdo je nakonec lepší a silnější.

Až potom, co jsme oba dva leželi totálně vyřízení na zemi v kaluži krve, která nám vytékala každému z jiné paže, jsme si s úšklebkem uvědomili, že silní jsme oba, ale nejsilnější jsme právě spolu.

,,Vrať se brzy, Sasuke, a dávej na sebe pozor," přistoupil ke mně a dotknul se mého ramene.

Ten dotyk se mi horce vpíjel do kůže i přes vrstvu oblečení a já měl chuť nevědomky vzdychnout. Díkybohu jsem se udržel. Jak bych to asi vysvětloval. Místo toho jsem se na něj jenom ušklíbnul, jak bylo u mě obvyklé.

,,O mě nemusíš mít strach, Usuratonkachi, umím se o sebe postarat," odvětil jsem a úšklebek se na mé tváři najednou proměnil v opravdu jemný úsměv.

On se na mě zářivě usmál tím svým obvyklým úsměvem, ze kterého jsem poslední dobou šel podvědomě do kolen. Naposledy jsem mu pokývnul a on svou ruku stáhnul zpět. Otočil jsem se na patě a s posledním mávnutím jsem pomalu odcházel pryč, stále cítící jeho azurový pohled v mých zádech.

I can only imagine
how it is to be with you
From the first day I saw your face
I knew this love was true
But you're already taken,
nothing I can do
So I can only imagine,
how it is to be with you

Už ani nevím, kdy se ve mně ta láska k tobě probudila. Nebo lépe řečeno, kdy jsem si jí konečně připustil.

Možná v tu dobu, kdy jsme byli ještě děcka a ty ses všemožně snažil mi dokázat, že nejsi úplně neschopnej, protože ta tvoje tvrdohlavost a zapálení pro věc mi imponovalo.

Možná v tu dobu, kdy jsme byli v Mlžné vesnici a bojovali proti Zabuzovi a Hakuovi a já bezmyšlenkovitě skočil přímo před tebe, abych tě ochránil vlastním tělem. V ten moment jsem nepřemýšlel nad tím, že by to mohlo být to poslední, co ve svém životě udělám.

Možná v tu dobu, kdy jsme si začali vzájemně zachraňovat zadky bez toho, aniž bychom čekali, že se nám to oplatí, a začali jsme tak zjišťovat, že jsme nakonec skvěle se doplňující dvojicí, která se dokáže domluvit i beze slov.

Možná v tu dobu, kdy jsem z tebe dostával tiky do obočí pokaždé, co jsem tě uviděl a tys ke mně měl srdcervoucí proslovy o tom, abych se vrátil zpět do Konohy.