Jednorázovky [Různé shipy] ×

7. Kdyby... (SasuNaru)

Takže... Toto jejenom krátká slátanina a také důkaz toho, že prostě neumím psát smutné příběhy, nebo už vůbec nepíšu smutné konce. Je to z jednoho prostého důvodu - neumím to. Tohle jsem napsala jednou, když jsem měla trochu depku a když si to teď s odstupem času čtu znovu, nemá to na mě takový efekt, jako kdysi... 
Říkala jsem si, že byste měli vidět i tu lehce depresivnější část mé tvorby, abyste mohli posoudit, že v tomhle mám dost daleko k dokonalosti a nedokážu tím navodit atmosféru a pocity, které bych třeba chtěla :)
I tak přeju ,,příjemné" počtení a za Vaše ohlasy budu jenom ráda ^.^

Temné nebe skrápělo zemi pod sebou studenými kapkami deště. Obloha měla stejnou náladu jako všichni, kteří stáli pod ní.

Sasuke spolu s ostatními ninji a obyčejnými lidmi stáli ve smutečních kimonech v zástupu a vzdávali hold padlému hrdinovi. Drželi v rukách bílé růže, kterými postupně obdarovávali Narutovu rakev.

,,Opustil nás výborný ninja, týmový partner a pro spousty z nás jistě skvělý přítel," začala Hokage svůj smuteční proslov.

Sakuře se po tvářích koulely slzy smutku. Mísily se s kapkami deště.

,,Opustil nás člověk, který naše srdce zaplňoval úsměvem a vírou v lepší zítřky. Opustil nás člověk, který měl sen. Tím snem bylo stát se dalším Hokage. Neznám nikoho, kdo by se takto svého snu držel a tvrdě o něj usiloval. A pro tento svůj sen obětoval celý svůj život. Všichni si jistě vzpomene na společně strávené chvíle s Narutem. Někdy nás opravdu dokázal naštvat k zbláznění, ale dokázal nám vždy zvednout náladu, ať už byla sebehorší. Jeho věčný optimismus byl velmi nakažlivý. Každému z nás tento velmi statečný chlapec zanechal stopu v mysli a hlavně v srdci, kterou už nikdy nesmažeme. Naruto byl člověk, který štěstí svých blízkých upřednostňoval před tím svým. Vzdejme, proto prosím tomuto chlapci úctu za to, že ochránil naši vesnici za cenu vlastního života." 

Tsunade chtěla dále pokračovat ve smutečním proslovu, ale žal, který se jí dostal do hlasu, ji v tom zabránil. Proto jen zatnula pěsti, zavřela oči, nechala stéct slzy a zavrtěla hlavou.

,,Chybíš nám Naruto. Kdyby to šlo, vyměnila bych si s tebou místo." s těmito posledními slovy slezla ze stupínku a donesla na Narutovu rakev rudou růži, kterou vždy nosil jen Kage vesnice.

Poté odstoupila od dřevěné rakve, na které stála zarámovaná Narutova fotka s jeho typickým zářícím úsměvem, začali k ní postupně přicházet ostatní.

Každý položil bílou růži na pomalu se plnící desku a pronesl pár slov. Poslední rozloučení.

º•º•º

Po ukončení pohřbu se lidé odebírali zpět do vesnice. Hokage Naruta prohlásila za hrdinu vesnice a na tento den vyhlásila státní svátek.

Neodešli však všichni. Někdo přece jen zůstal. Tmavovlasý chlapec stál u čerstvě zakopaného hrobu. Kleknul si kousek od něj na promočenou zem. Nevnímal to. Díval se na náhrobek a jeho duše plakala, i když jeho temné onyxové oči byly suché. Jeho srdce pukalo. V krku měl nepříjemný pocit. Útroby se mu svíraly žalem a ztrátou.

,,Jsem takový idiot, Naruto," zašeptal zničeně.

- FLASHBACK -

,,Vydrž Naruto, Sakura tu bude co nevidět. Pomůže ti, bude to dobrý." šeptal Sasuke a držel zakrváceného chlapce v náruči.

Naruto se slabě pousmál. Z pravého kousku úst mu vytekl pramínek rudé krve.

,,To už nebude dobrý, Sasuke, ttebayo..."zachrčel.