Warriors: Snowdrift's vengeance ✓

Kapitola 11

Snowdrift běžela lesem s ušima přitisklýma k hlavě. Srdce jí pořád hlasitě bušilo.
   Z hlavy se snažila vyhnat tu nejděsivější otázku, která jí napadala; proč měl Blacknose tlamu od krve? Co byl ten křik kočky? A vůbec, co tu Blacknose vůbec dělal?
   Všechno to ale do sebe náramně zapadalo, takže na otázku znala Snowdrift zcela jasnou odpověď.
   Blacknose tady tuhle noc nejspíš někoho chladnokrevně zavraždil.
   Mohl ale pak tohle udělat i s celým jejím klanem. Proroctví je skutečné. Nic mezi pravdou a lží neexistuje. Ona ho musí naplnit.
   Běžela lesem a najednou se prutce rozpršelo. Její kožíšek byl zanedlouho celý promočený.
   Přidala do kroku a zavětřila. Byla jí strašná zima.
   Za chvíli narazila na malou dutinu v zemi. Spíše takovou jamku po kořeny napůl vyvráceného stromu.
   Rychle do ní zalezla. Nebyla příliš pohodlná, ale alespoň na ní nepršelo a nebyla jí taková zima.
   Zachumlala se do kuličky a brzy jí kapky deště bušící o zem ukolébaly ke spánku.

~Snowdrift stála v táboře. Vše bylo normální jako vždy. Spokojeně si lehla a položila si hlavu na tlapky.
   Náhle jí ale zase zvedla s rychle bušícím srdcem. Někdo je sledoval. Cítila to. Schovával se mezi stromy. Jeho oči zářily jako dva měsíce ve tmě.
   Kočky okolo ale byly pořád klidné. Pokojně polehávaly po táboře a vzájemně se myly.
   Něco náhle proběhlo mezi stromy. Tiše jako stín se to rychle kradlo do tábora.
   Snowdrift chtěla vstát a zakřičet na ostatní, ale její hlas, jakoby jí uvízl v hrdlu. Nohy měla ztuhlé a nemohla se hnout.
   Ten stín už byl v táboře a Snowdrift vyschlo v krku. Byl to Blacknose.
   Rychle se vkradl za Diamondfur, která poklidně spala a ani si ho nevšimla.
   Blacknose jí zaryl drapy do boku a chytl jí zubama krk. Stiskl čelisti a Diamondfur bolestivě lehla k zemi. Blacknose se ďábelsky zasmál.
   Né! To né! Chtěla řvát Snowdrift s plných plic, ale nešlo to.
   Já mu nandám! Co si to dovoluje!? Jak jen mohl?! Vztek jí sploumal v celém těle. Chtěla se sto chutí zvednout, ale nemohla.
   Blacknose šel k dalším a dalším kočkám, poklidně odpočívajícím, a zabíjel je jednu po druhém.
   V táboře už skoro nikdo nebyl a Snowdrift s tím nemohla nic dělat. Byla vzteky bez sebe.
   Blacknose najednou došel k černé postavě. Byla to Hollystar! Snowdrift rázem vstaly všechny chlupy na těle.
   Najednou měla v sobě strašný pocit vzteku. Vůbec ale netušila, proč jí smrt Hollystar má vytočit ze všech nejvíc. Víc než smrt její vlastní matky.
   Blacknose zaryl drápy do Hollystar a ta se ohnala tlapou. Pak jí je zaryl do krku a Hollystar padla k zemi se zuřivě otevřenou tlamou.
   Néééé....~

,,....néééé!" křičela Snowdrift, když se probudila.
   Rychle zatřepala hlavou. Její srdce divoce bušilo ze snu. Pořád si ho jasně vybavovala.
   Bylo ráno a déšť ustal. Jasný sluneční svit jí hrál na kožíšku. Sice už jí vše nepřišlo tak děsivé, ale její strach nebyl zdaleka pryč.
   Vstala a otřepala se. Břicho měla celé mokré.
   Ohlédla se. Bylo to tam. Tam bylo to místo, kde viděla stojícího Blacknose s krví kapající z jeho tlamy.
   Neměla na výběr. Rozběhla se směrem k území WoodClanu....