Warriors: Snowdrift's vengeance ✓

Kapitola 15

Bylo už ráno a teplé paprsky hřály na Snowdriftin kožich. Slabý a osvěžující vánek jí čechral její dlouhou bílou srst.
   Její noční můra jí pořád hrála v hlavě. Pořád v uších slyšela ten hlas: ,,Zabí ho! Zabí ho!" a ,,Musíš to udělat!"
   Zatřepala hlavou, ale toho šepotu se přesto nezbavila. Podrážděně švihla ocasem.
   ,,Ahoj, Snowdrift!" pozdravila jí veselé Specklewhisker, která vylezla ze svého pelíšku a usmála se na ní. ,,Jak se máš? Už je to dobré?"
   ,,Ano, je to v pohodě," zalhala a pokusila se u úsměv, který se jí ale vůbec nepovedl.
   ,,Tak to je dobře," zapředla Specklewhisker. ,,A jak se ti líbí ve WoodClanu?" zeptala se po chvíli.
   ,,Je mi tu fajn," řekla Snowdrift, ale byla to i docela pravda, opravdu se jí tu líbilo.
   ,,To jsem moc ráda," zašeptala šťastně Specklewhisker a švihla svými vousky. ,,Tak já už asi půjdu.... měj se dobře Snowdrift a ahoj." řekla nakonec a vycouvala z léčitelského doupěte.
   ,,Ahoj!" zavolala za ní Snowdrift. Byla ráda, že si tu našla i kamarádku....ale na druhou stranu to mělo i jisté nevýhody; neustále jí musela lhát.
   Lehla si blíž ke vchodu a pozorovala, co dělá Specklewhisker. Položila si hlavu na tlapky a obtočila si ocas kolem svého těla.
   Specklewhisker se za stavila u doupěte válečníků a posadila se. Ocásek měla úhledně obtočený kolem tlapek, hruď nadmutou a hlavu vytyčenou vysoko ve vzduchu.
   Ve válečnickém doupěti se ale něco pohlo a Snowdrift rychle nastražila uši a přihmouřila oči.
   Z doupěte najednou vylezl velký a silný válečník a Snowdrift polekaně polkla. Byl to totiž Black nose.
   Když uviděl Specklewhisker jeho zapředení, které mu zarachotilo v hrdlu dolehlo k uším i Snowdrift, která byla v léčitelském doupěti.
   Specklewhisker vstala a dotkla se nadšeně vyskočila. Pak se dotkla nosem Blacknose a ten jí začal olizovat tlamičku.
   Pak se oba dva otočili směrem pryč k táboru a odešli pryč. Snowdrift zmateně polkla.

,,Cítí té to taky?" zeptala se Songheart na hlídce a Snowdrift nadšeně zavětřila.
   Byla opět na odpolední hlídce společně se Songheart a Lynxtailem. Na život ve WoodClanu už si pomalu zvykala.
   Do čenichu se jí najednou nahrnula vůně jelena. Už dlouho jí necítila, a tak nejistě přikývla.
   ,,Myslíš toho jelena?" vyslovil Lynxtail přesně na to, co myslela.
   ,,Ale toho přeci nemůžeme ulovit?" ohlédla se zmateně po členech hlídky a pak nejistě dodala. ,,Nebo snad ano?"
   Songheart se rozesmála. ,,Ále! Vy v MapleClanu ho možná ulovit nemůžete," začala s úsměvem.
   ,,Ale my ve WoodClanu ano!" dodal šibalsky Lynxtail a pak se ohlédl po ostatních. ,,Tak na co čekáte!?" zvolal. ,,Jdeme ho ulovit!"
   S těmihle slovy se všechny tři kočky rozběhly za pachem toho jelena. Snowdriftina dlouhá srst vála v silném větru, který jí foukal do obličeje.
   Šlapaly na malé větvičky, které jim křupaly pod nohama, stejně jako sníh. Slunce jim hřálo do kožichu v posledních dnech Bezlistí a když se před nimi objevil nějaký ten padlý strom, ladně ho přeskočili. Snowdrift se vesele zasmála.
   Pak už ho uviděla. Obrovské zvíře s parohy větší, než byla jeho hlava.
   Dnes je ten nejlepší den ze všech! pomyslela si vesele Snowdrift.