Warriors: Snowdrift's vengeance ✓

Kapitola 1

,,Že mě nechytíš!" zavolala na ní Blueberrykit. Rozběhla se a její modrá srst jí vlála v běhu.
   ,,To se vsaď, že chytím!" zvolala Snowkit a hnala se za ní.
   Blueberrykit se ale náhle zastavila. ,,Pozor!" zavolala na Snowkit. ,,Válečníci NightClanu!"
   Snowkit se rychle otočila a za ní byli její sourozenci Hawkkit a Jaggedkit.
   ,,Přepadení!" zavolal Hawkkit a jeho tmavě mourovatá srst byla naježená.
   ,,Jste slabí!" zakřičel na ně Jaggedkit a Snowkit se rychle naježila.
   ,,Cos to řekl?!" zavrčela. Rozběhla se na svého sourozence. Povalila ho na zem. Hawkkit jí zezadu chytl za zátylek a odhodil stranou. Praštila s sebou o zem.
   Snowkit se postavila a zavrčela. Pak uviděla Blueberrykit, jak se vrhá na své bratry.
   Najednou ale Snowkitinu pozornost upoutalo něco úplně jiného. Na druhé straně školky zahlédla mechovou kuličku. Až jí přinesu mým sourozencům, můžeme si s ní hrát! pomyslela si nadšeně.
   Rozeběhla se na druhou stranu školky. Mechová kulička ležela u stěny. Doběhla k ní a chytla jí do tlamičky. Nasála její příjemnou a svěží vůní.
   Užuž se chtěla rozběhnout za svými sourozenci, ale vzápětí se zastavila.
   Její maminka seděla v jejich hnízdě a naproti ní byla cizí kočka, kterou Snowkit nikdy neviděla. Její oči zářili jako dva smaragdy.
   ,,Máš krásná koťátka," řekla ta cizí kočka a Snowkit hrdě napřímila hruď.
   Snowkit natáhla uši, aby rozeznala každé jejich slovo.
   ,,Děkuji, Emeraldfang," mňoukla hrdě její matka a vděčně se na onu cizí kočku usmála.
   Najednou se, ale té kočce ve smaragdově zelených očí objevilo podezření. ,,Nebyla náhodou jen tři?" zeptala se a neklidně švihla ocasem.
   ,,Byla vždy čtyři, musela si je přehlídnout," pravila paličatě její matka, Diamondfur.
   ,,Vím, že byla jen tři," řekla ta cizí kočka, nazývaná Emeraldfang.
   Diamondfur na ní zavrčela. ,,Já vím, kolik mám koťat!" prskla na ní.
   Snowkit se na ně překvapeně dívala. Co to má znamenat? nechápala.
   Emeraldfang dodčeně švihla ocasem a otočila se k odchodu. Najednou se ale její pohled otočil na Snowkit. Ta vystrašeně polkla. Zelené oči Emeralfang na ní vrhlaly chladný a podezíravý pohled.
   Nakonec se ale Emeraldfang otočila a odešla na mýtinu. Snowkit se po ní ještě dobrou chvíli dívala. Měla z ní nepříjemný pocit.
   Všimla si, že v samém strachu a nervozitě upustila mechovou kuličku na zem. Rychlé jí zvedla a odběhla za svojí matkou.
   ,,Co se děje, moje malé koťátko?" zeptala se jí její maminka.
   Snowkit zavrtěla hlavou. ,,Nic, nic se neděje." odpověděla rychle a odběhla za svými sourozenci.
   Proč se na ní Emeraldfang takhle dívala? A co to říkala o těch třích koťatech? Měla pravdu? Doopravdy jsme dříve byly jenom tři? Rychle zavrtěla hlavou, aby se těch tíživých a hloupých myšlenek zbavila. Ne! To je hloupost! O tom by maminka věděla! A navíc, ta kočka byla celá nějaká divná!
   Přidala do kroku. Nesmím na to myslet, jsou to jen hlouposti. pomyslela si. Jsme čtyři! Ať si ta hloupá kočka říká, co chce!
   Podívala se na své sourozence a zatřepala hlavou, aby z hlavy vytěsnila vzpomínku na ten ledový a podezíravý pohled Emeraldfang. A čtyři taky navždy zůstaneme! slíbila si.