Warriors: Snowdrift's vengeance ✓

Kapitola 12

Snowdrift se plížila lesem a snažila se utišit její tlukoucí srdce. I když byl den a les už nevypadal tak děsivě, pořád jí připadalo, jakoby se mezi stromy pohybovaly temné stíny.
   To je hloupost, pomyslela si. Blacknose je už určitě dávno v táboře!
   Pak ale zatřepala hlavou. A to mě má uklidnit?! Že je v táboře, ale v noci tu vraždil?!
   Proklouzla pod keřem a schovala se pod něj. Jestli musí poslechnout ten sen a všechno, což musí, po tom, co tu včera večer viděla, bude muset vymyslet nějaký plán.
   Asi teď budu na chvilku tulačkou, pomysleli si a vstala, aby mohla pokračovat dál v cestě. Pak se zase vrátím do MapleClanu, kterému už nebude hrozit žádné nebezpečí....
   Šla tedy dál. Rychle otočila hlavu. Byla si jistá, že před chvílí uslyšela křupnutí větvičku. Musel to být Balcknose.
   Ale ne! Snowdrift rychle zatřepala hlavou. To je taková hloupost! Vždyť já už skoro blázním!
   Přidala do kroku. Byla na území WoodClanu. Co, když jí tam někdo uvidí?
   Najednou jí do nosu padl pach bláta. Rychle k němu došla a švihla ocasem. To je ono! Sice mě můžou vidět, ale rozhodně ně necítí!
   Ačkoliv se jí do toho vůbec nechtělo, opatrně si lehla do bláta a začala se v něm převalovat, dokud nebyla úplně od něj.
   Postavila se a znechuceně nakrčila nos. No fuj! pomylsela si a otřepala se.
   Její kožíšek byl celý mazlavý a ulepený, takže namísto bílé vypadal hnědě.
   Snowdrift se tedy vydala dál po území WoodClanu. Pomalu a opatrně kladla tlapku za tlapkou. Neustále se rozhlížela kolem sebe, jestli náhodou někoho neuvidí. Třeba Blacknose, pomyslela si a vzápětí zatřepala hlavou.
   Šla dál. Větřila při každém kroku. Kde mají vůbec kočky z WoodClanu tábor? pomyslela si zmateně.
   Začala se rozhlížet kolem sebe, ale nikde nic neviděla.
   Nejspíše hlouběji v lese, pomyslela si. Les byl hodně hustý a ona se musela neustále něčím prodírat.
   Najednou uslyšela, jak jí hlady zakručelo hlady. Bodejť by ne, když od včerejšího rána nejedla.
   Začala se opatrně plížit. Věděla, že by na cizím území lovit nemohla, ale ona už nepatřila do žádného klanu, alespoň dočasně.
   Nemohla už ani pomyslet na to, že věštba není pravdivá. Bohužel to všechno byla pravda. Blacknose se jim všem nejspíše chystal pomstít. Co by asi tak jiného na jejich území dělal s tlamou od krve a ďábelským úsměvem?
   Najednou jí do čenichu udeřil pach zajíce. Začala se opatrně plížit ve sněhu a dávala si pozor, aby jí někdo neviděl.
   Najednou zahlédla pod keřem bílý ocásek. Přikrčila se. Byla mu proti větru, takže neměl šanci jí cítit.
   Začala se pomalu plížit vpřed. Najendou ale šlápla na větvičku zcela schovanou pod hustým sněhem a ozvalo se droboučké křupnutí.
   Zajíc našpivoval uši. Kruci! pomyslela si naštvaně Snowdrift, když se králík rozběhl zpoza keře.
   Měla ale ještě šanci ho chytit. Rychle se rozeběhla za ním.
   Běžely lesem a králíkovi zadní nohy se odrážely od země a stříkačky všude kolem sníh.
   Králík rychle přeběhl po zamrzlém potůčku se Snowdrift v patách.
   Najednou pod ní ale něco zapraskalo. Led se prolomil a ona sletěla do ledové vody.
   Bláto na sobě sice už neměla, ale studená voda jí zaplnila celou tlamu, když se pokusila zakřičel. I nozdry měla plné vody.
   Chtěla se vyškrábat nahoru, ale tělo měla úplně zmrzlé a ztuhlé. Nemohla se ani hnout a brzy jí pohltila temnota....