Jaemin
Nevím, proč to bráška udělal, proč mě, panebože, opustil, co si mám tady s tímhle povídat? Není možné, že by přišel za mnou, určitě přisel za bráškou, ale ten byl tak hodný, že se odklidil a nechal tu mě. Snaží se, abych někoho poznal, ale je to marné. Protože tenhle...tenhle je pěkný, přímo krásný. Vypadá tak dobře, že to ani není možné a já vím...že nemám šanci. Baví se tu se mnou jen ze zdvořilosti, protože určitě chtěl jít za bráškou...a teď mu přijde trapné odejít. Chápu to a hlasitě si povzdechnu.
„Jaemin." představím se s třesoucím dechem a snažím se na sobě nedat znát tu nervozitu, ale, panebože, potí se mi ruce, tak si je rychle otřu, než si s ním rukou potřesu a hlasitě polknu.
„Yixing," sebevědomě na mě mrkne a já se celý zatřesu nad tím, jak je sexy. Vypadá starší a je to děsně rajcovní. Začne si se mnou povídat. Je to spíš ... no, mluví on a já jen přikyvuju. „můžu ti něco koupit?" mrkne na mě a já se zahihňám. Pak se zarazím nad tím, proč se hihňám, a ještě tak otevřeně, ale nakonec přikývnu.
„Ale jen džus." zamrkám na něj a pohledem sjedu na brášku, který u někoho sedí, ale je docela tma a ten člověk je oblečený nějak divně nebo spíš nějak temně a já moc nevidím na dálku, ale bráška je viditelný dobře, protože...září, doslova. Začne ukazovat, ať si dám vlásky za ucho a já to tedy zopakuju a skousnu si ret. Yixing se na mě usměje a objedná mi pití a podá mi ho.
„Tak na zdraví." sebevědomě se usměje a ťukne si se mnou. Nejsem schopen slova, což není tak divné, protože já často nevím, co mám říct ale najednou, z něj jsem úplně paf. Třeba...třeba, ne, Jaemin, přestaň snít! Nemáš šanci. Nedělej si vysoké naděje, jinak skončíš zase zklamaný.
„To byl tvůj kamarád?" kývne hlavou směrem k Xukunovi, svěsím ramena a povzdechnu si. A je to tady.
„To je můj bratr," špitnu a sevřu víc skleničku. „klidně...běž za ním." zadívám se na něj a hned na to sklopím hlavu.
„To ne, jen, že jste si byli podobní, tak mě to zajímalo." zasměje se a dloubne do mě. Než stačíme navázat na další konverzaci, tak se na obloze objeví záře a pláží se ozve zvuk ohňostroje. Začnu se nadšeně dívat na oblohu a žasnu nad tou nádherou. Zadívám se na Yixinga a následuju jeho pohled, abych přišel na to, že se dívá na brášku, tak sklopím hlavu a odkašlu si.
„No, je docela pozdě, asi půjdu už zpátky." hlesnu a tím na sebe strhnu jeho pozornost. Usměje se a pohladí mě po rameni.
„Třeba se ještě uvidíme." mrkne na mě a zamává mi, když se pomalu rozejdu pryč. Všimnu si brášky, jak na mě nechápavě zamrkal a pak se za mnou rozeběhl.
„Co se děje! Nelíbil se ti?" vyjekne a chytí mě za ruce, když dojdeme dál od baru.
„Ne to ne, jen...to je jedno." povzdechnu si a vytrhnu se jeho sevření a pokračuju dál po pláži. Jdu pomalu a snažím se utříbit myšlenky.
„Tak co se děje," doběhne mě po chvíli Xukun a znovu mě chytí za ruce. „vypadalo to, že se mu líbíš!" nadšeně se usměje a já se uštknu a vytrhnu se jeho rukám.
„To sotva." zavrčím a chci jít napřed, nechci se s bráškou hádat, jenže on to nechápe, nechápe, jak se cítím.
„Jaemin!" vyjekne za mnou. „Řekni mi, co se děje, hned! Nelíbil se ti? Nebo co?" řekne zoufale a já to nevydržím a prudce se otočím.
„Ty to prostě nechápeš, Kun! Vždycky jsi to ty! Na základce, na střední! Všude! Vždycky jsem jen tvůj stín! I tady, díval se na tebe, ne na mě, je jedno, jestli se mi líbí...jo, líbí se mi, ale jemu se líbíš ty, jako vždycky všem! Prostě...mě nech teď o samotě, prosím, Kun!" vyjeknu a vydám se rychlými kroky napřed a kopu do písku, než s najdu konečně část pláže, kde nikdo není a kde můžu o samotě pozorovat ohňostroj. Prohrábnu si vlasy, když si uvědomím, co jsem Xukunovi řekl. Musím se mu omluvit, neměl jsem na něj takhle vyjet. Normálně...to nedělám, vlastně vůbec, dusím v sobě svoje pocity, protože vím, že by to Xukunovi ublížilo. Mám ho moc rád na to, abych mu to dával za vinu. Ona to vlastně ani jeho vina a nezaslouží si, abych za to na něj křičel. Ne, když se vždycky tak snaží, snaží se abych se měl dobře, stará se o mě víc než kdokoliv jiný. Prohrábnu si vlasy a skousnu si smutně ret. Hned, jak se vrátím do chatky, tak se mu omluvím!
