Yixing
Unaveně vstanu z postele a začnu sbírat svoje rozházené kusy oblečení, co jsem včera večer svléknul a pohodil náhodně po místnosti. Seberu ze země svoje trenky a obléknu si je, najdu svoje kalhoty a začnu se plazit po čtyřech, abych našel druhou ponožku. Nakonec ji najdu někde na lustru, ne, že bych věděl, jak se tam dostala. Na druhé straně postele se ozve zamručení zrovna ve chvíli, kdy si oblíkám triko.
„Už jdeš?" ozve se jemný hlásek. Jen přikývnu a obléknu si sako. „Zavoláš mi?" prohrábne si rozespale vlasy. Usměju se a vlezu si zpátky na postel a vtisknu mu pusu.
„Víš, že ne," usměju se do pusy a on si povzdechne. A přikývne. Vstanu z postele a dojdu ke dveřím. „ale bylo to moc dobré, možná až nebudu mít s kým spát, tak zavolám." mrknu na něj a vylezu z pro mě neznámého domu na neznámou ulici a odkašlu si. Kde to kurva jsem. Včera jsem se opil a vyhledal první pár úst, které byli atraktivní. Bratr mě za to odsuzuje, ale já mám prostě rád mladší kluky. Byl opilý, roztomilý a prosil mě, abych se s ním vyspal. Nikdo mi nemůže nic vytknout, držel jsem se dobrých dvacet minut, než jsme dojeli k němu domů, tam jsem se už nedržel a měl jsem s ním nejlepší sex, jaký ten kluk zažil. Nechci se chvástat...i když to právě dělám, ehm. V odrazu zrcadla u silnice, které je spíš pro auta, ehm, si upravím vlasy a oblečení a zářivě se usměju. Není nic lepšího než vstát po dobrém sexu. Protáhnu se a v nejbližší kavárně si koupím kafe. Mrknu na roztomilého klučinu, co mi kávu připravoval a on mi na oplátku na kelímek napíše číslo. Je můj typ. Roztomilý, mladý a drobný. Skousnu si ret a hned, jak vyjdu z kavárny, tak mu napíšu zprávu, aby čekal v sedm před jedním klubem.
Dojdu pomalu domů a odkašlu si, když vidím, že brácha zase uklízí.
„Jdeš brzo." pozvedne obočí a upraví si brýle, které nosí hlavně doma. Pokrčím rameny. Nemá cenu zůstávat celý den. „Zase jen sex?" povzdechne si.
„Vždyť mě znáš." pokrčím rameny a se smíchem zalezu do koupelny. Hodím si rychlou sprchu a pak se dojdu nasnídat. Tenhle styl života mě baví. Brácha si myslí, že bych se měl usadit, najít si jednoho partnera...ale proč...jsem mladý a musím si užít, dokud jsem mladý. Usadit se můžu vždycky a jakmile to přijde, tak už tohle nebude jen povyražení, ale nevěra a to nechci. Radši se vybouřím teďka...navíc...nenašel jsem ještě někoho, s kým bych se chtěl usadit.
„Kam jdeš?" pozvedne obočí, když se kolem šesté začnu upravovat.
„Ven, přijdu ráno." mrknu na něj a on si hlasitě povzdechne a zapne si televizi. Klučina už čekal před barem. Nevím, čím to je, no vlastně vím, je to mým vzhledem, ale vždycky tu jsou. Stačí jediný pohled, jediné mrknutí a letmý dotek a už vzdychá moje jméno. Ani jsem ho nemusel nějak moc opít, ne, že bych to někdy musel dělat, ale většina chce vztah, chce se seznámit a začít se mnou chodit, když jsou přiopilý, tak jsou povolnější k sexu. Nechám se zavést k němu domů a nechám se unášet jeho steny, dokud oba neležíme vyčerpaně v posteli.
„To bylo úžasné." přitulí se ke mně. Nechám ho, protože to je jeho jediná šance, přikývnu a usměju se a moje ruka volně sjede po jeho zádech. Když vzdychne, tak pozvednu obočí a se smíchem ho povalím pod sebe a my znovu najedeme na vášnivé pokračování.
Ráno probíhá stejně. Sesbírám si svoje oblečení, rozloučím se s ním. Plakal, to je horší, většina to bere sportovně, ale nemám rád, když pláčou a prosí mě, abych neodcházel. Slíbím mu, že mu zavolám, i když vím, že ne a netrvá to dlouho a po pád hodinách mažu jeho telefonní číslo a odcházím z autobusové zastávky s novým číslem. Je to až směšně jednoduché. Padají mi k nohám dobrovolně a pak viní mě, že jsem je využil.
Další den probíhá stejně, akorát ráno jdu rovnou do práce. Prohrábnu si vlasy a skousnu si ret, když nám představí nového kolegu, který je mladý a moc pěkný. Zasekne se na mě pohledem a já na něj mrknu. Jackson, můj kolega, do mě dloubne a nakloní se ke mně.
„Nech ho tu aspoň rozkoukat a počkej chvíli, jestli se s ním zase vyspíš a odkopneš ho, tak tě zabiju, to by byl už čtvrtý!" zašeptá výhružně. Uchechtnu se a netrvá to ani dlouho a zatáhne mě do zasedačky. No, nebyla to moje vina, že jsme to dělali několikrát na stole. To, že ten stejný den dal výpověď, protože jsem mu neřekl, že s ním nechci chodit, není moje vina, i když mi to Jackson dává za vinu. Mohl jsem říct ne, ale když mě opřel o dveře a svlékal mi kalhoty, tak jsem si řekl...proč?
„Jdeš nějak brzo." pozvedne brácha obočí, když dorazím kolem sedmé domů. No, nebudu mu říkat, že se Jackson nasral a poslal mě domů dřív, než mě zabije.
„Volala mi Melissa...bude se vdávat." pronesu ledabyle, zatímco sedím na sedačce. Jedno mě mrzí, a to, že si brácha neumí užívat jako já, nevím, kdy měl naposledy sex...a jestli ho vůbec měl, ehm, neptal jsem se, nechodíte normálně za svým bráchou a nejste jako: Heeeej tak co už sis vrznul? Ale mrzí mě to, protože vím, že on vztah chce, chce někoho, s kým by mohl být, chtěl bych mu pomoct někoho najít, ale nevím jak. Kolikrát jsem přemýšlel, že mu dám jedno ze svých telefonních čísel, co posbírám po cestě domů...ale pak jsem si zase řekl...bože, toho kluka chci ohnout a ojet a ...tak jsem to udělal...pak jsem si nadával, protože měl být pro bráchu no, a tak to bylo pořád dokola.
//
Když jsme oba dorazili na pláž k baru, tak jsem zahlédl hned dva. Přemýšlel jsem, koho z nich chci, ale nejdřív jsem se zeptal bráchy. Řekl mi, že ani jeden není pro něj, že nejsou jeho typ. V tom případě mám volné pole. Došel jsem k nim. Musím říct, že se mi líbil více ten blonďatý, takový typ jsem ještě neměl. Je krásný, ale odešel pryč a já zůstal s jeho bratrem. Hned jsem poznal, že je to stydlivý typ, a to mě vzrušovalo více. I když jsem stále pohledem tíhnul k tomu druhému, který si sedl vedle Tanghaa. Zjistil jsem, že se jmenuje Jaemin a podle jeho chování jsem věděl, že musím na to jít pomalu...ale ač jsem si představoval, jaké by to s ním bylo...vždycky mi do mysli přišel jeho bratr.
Když mi položil na stůl telefonní číslo, tak jsem se vítězně usmál...bylo to rychlejší, než jsem doufal. Ale všimnul jsem si pohledu Tanghaa...že by přece jenom se mu líbil? A jen si to nechtěl připustit? Ptal jsem se ho, ale pořád kroutil hlavou a říkal, že je moc mladý a není jeho typ.
„Ah, pardon." vyjekne Xukun, jehož jméno jsem zjistil přes jeho bratra, když do mě narazí na chodbě.
„To nic," skousnu si ret, když oba stojíme těsně u sebe. „ukaž, tady něco máš." natáhnu ruku a pohladím ho po vlasech, ve kterých nic nemá a dám mu je za ouško. "musíš být více opatrný," zašeptám potichu a prohlédnu si ho. Přikývne a chce odběhnout, ale zarazím ho a chytím ho za ruku. „co bys řekl, kdybychom si spolu zašli na jídlo?" pozvednu obočí a vytřeštím oči, když zakroutí hlavou...oh, můj bože, tohle se mi ještě nestalo.
„Nechci, ale děkuju." ukloní se a odběhne pryč a já se chytím za srdce. Panebože! Že bych stárnul??
