Tanghao
Když si ke mně Xukun přisedl, měl jsem obavu z toho, jak přesně bude náš rozhovor probíhat. Nejsem vůbec dobrý v těchto věcech, obzvlášť, když naproti mně sedí někdo, kdo září jako slunce. Ale byl milý, byl to spíše on, kdo mluvil, vyptával se mě na všechno možné a neustále očima střílel k baru, kde byl, jak jsem se pak později dozvěděl, jeho bratr Jaemin. O něm mi toho taky řekl tolik a já k němu pořád střílel pohledem a prohlížel jsem si ho, jak moc je krásný. Pak jsem si ale povzdechl. U někoho takového nemám šanci. Pohladím se po kapse, kde mám plyšového králíčka. Ani na tohle nemám, nemám na to, abych se zvedl a šel za ním. Na tohle nikdy nebudu mít odvahu. Protože když se podívám vedle něj a vidím zářivého Yixinga...proti němu nemám šanci, to je mi více než jasné.
Trhnu sebou, když oblohu osvětlí ohňostroj.
„Woooow." Ozve se Xukun přede mnou, jen letmo k němu střelím pohledem a pak se očima vydám k baru směrem k Jaeminovi. Oči mu zářili nadšením, v tváři se mu odráželi barvy ohňostroje. Byl tak krásný...jako ten nejkrásnější obrázek. Sklopím hlavu a povzdechnu si, ani jsem si nevšiml, jestli se něco stalo, ale Jaemin se najednou rozběhl směrem ven.
„Omluv mě." Mrkne na mě Xukun s jistým zděšením a hned se zvedne a rozběhne se za ním. Hned na to jeho místo přede mnou obsadí Yixing a upije si pití ze skleničky.
„Je moc milý." Usměje se na mě. Jen přikývnu, zvykl jsem si. Jak bych to řekl...vím, že to nedělá schválně. Většinou ani neví, že se mi líbí nebo líbil vždy někdo, s kým pak on začal flirtovat, nikdy jsem mu to neřekl, nikdy jsem mu neřekl, že se mi někdo líbí. Věděl jsem, že by se pak držel zpátky, ale moje sebevědomí, které je na nule mi vždy našeptávalo, ať mu to ani neříkám. A tak to dopadne vždycky stejně. Je to těžké...mít bratra a ještě tak atraktivního, častokrát si říkám, že máme stejný vkus, co se týče kluků...o to těžší to možná je, protože když se mi někdo líbí, jemu se vždy líbí taky. Povzdechnu si a napiju se piva.
„Asi půjdu, jsem unavenej." Protáhnu se a hned se zvednu, Yixing se usměje a přikývne.
„Já se půjdu ještě projít, tak dobrou." Usměje se na mě a já přikývnu. Cestu k chatkám vyměním místo chodníku za pláž, fouká příjemný vánek směrem od moře, chladnější, ale osvěžující. Zarazím se v kroku, když před sebou vidím drobnou postavu. Rozbuší se mi srdce, protože, když oblohu rozsvítí světlo ohňostroje, tak vidím, že je to Jaemin. No tak, Tanghao, vzmuž se a dej mu toho králíčka! Jen to, nic víc, to zvládneš! Bože, je mi 30 a mám pocit jako bych měl pubertu nebo nevím. Celý sebou trhne, když se k němu přiblížím.
„N-Neublížím ti." Vydám ze sebe, neznělo to zrovna jistě, být ním, tak se asi vydám na útěk. „Tohle je tvoje, ne?" vyndám z kapsy králíčka a opatrně dojdu k němu. Natáhne ke mně opatrně ruce, ve tmě vidím, jak se mu lehce ruce třesou a pomaličku mu do rukou položím králíčka. Leknu se, když překvapeně vyjekne a zvedne ke mně hlavu.
„K-Kde?" vypískne a já vidím, jak si králíčka přitiskl k hrudi. Najednou děkuji sám sobě, že jsem ho tam na letišti nenechal ležet na zemi a že jsem ho vzal k sobě. „Děkuju." Špitne a v té chvíli se nebe ozáří dalším ohňostrojem a já vidím, jak moc je nádherný, ne, že bych to předtím neviděl. Pustím jeho ruku a vydám se rychlými kroky pryč. Dojdu až k sobě do chatky, díky bohu, že máme s bráchou chatky oddělené. Alespoň jedna chvíle, kdy můžu být sám i bez toho, aniž bych měl bráchu na očích a viděl tak, jak on je dokonalý a já ne. Někdy je mi z toho hrozně...celkově z mých myšlenek, z toho, jak bráchovi závidím...ale nikdy bych mu to neřekl, vím, že ať se chová sebejistě, jak chce, pořád je v nitru velmi hodný. Pokud jde o jeho vztahy...myslím, že prostě jen nepoznal toho pravého, možná, až by se opravdu zamiloval, tak by přišel na to, že život není jen o vztazích na jednu noc.
