Tanghao
Mile rád jsem se nechal Xukunem doprovodit na pláž. Ne, nelíbí se mi romantickým způsobem, nemám na něj žádné zvláštní touhy nebo myšlenky, ale hezky se s ním tráví čas, myslím si, že jako kamarádi bychom si mohli dobře rozumět. Dokonce už jsem si nějak zvykl na jeho přítomnost, přestalo mi dělat takový problém s ním trávit čas. Ale mám obavy...nikdy jsem se Yixingovi do života nevměšoval, ne, že by si do svého života nechal kecat, ale...tentokrát se mi to nelíbí. Ne, když jsem zjistil, že i Xukun a i Jaemin jsou mladí, ale hlavně hodní a citlivý kluci. Xukun mi o Jaeminovi hodně vyprávěl a já vím, co bude chtít a co už určitě chce Yixing dělat, ale najednou mu to nechci dovolit. Nechci, aby jim ublížil. Hlavně nechci, aby je rozhádal. Nechci, aby jednoho z nich využil a odhodil jako ostatní kluky. Ale zároveň...nevím, jak je mám varovat, nechci svého bratra před někým shazovat.
„Hele, Tanghao, mám jednu otázku." Zahihňá se najednou a já na něj pozvednu obočí. „Tobě se líbí Minnie, že?" pozvedne na mě obočí on a já se zadusím asi vzduchem. Chvíli uhýbám pohledem, ale Xukun si důležitě odkašle, takže se na něj vrátím svým pohledem a přikývnu.
„Přijde mi takový...jiný, krásný, nevinný...takový, kterého bych chránil před vším." Zašeptám a ticho prolomí Xukunův úsměv. Začneme si povídat, Xukun tvrdí, že se k sobě hodíme, ale já....opravdu nejsem typ, že bych dokázal jen tak někoho sbalit, nevím, jestli bych to dokázal a zároveň to nechci dělat tak jako Yixing. Nechci vypadat, že mi jde jen o sex, že na nic jiného nemyslím a že nejsem schopen nějakého hlubšího citu.
Věděl jsem, že si jde zapálit. Ne, že bych ho úplně sledoval, ale...chtěl jsem ho oslovit, tak jsem nenápadně koukal kam jde no a pak jsem se rozhodl, že se budu koukat, jak plave. Všechno se změní ve chvíli, kdy ho smete vlna, zvedne se mi v krvi vlna adrenalinu a já se hned rozběhnu za ním, abych ho zachránil. Srdce mi bušilo, doufal jsem, že se nedostane pod vodu a nic se mu nestane, musel jsem se usmát, když jsem ho balil do deky a věděl jsem, že je v pořádku.
„XUKUN! Bráško!" slyším z venku hysterický křik. Vstanu z gauče, na který jsem sotva dosedl. „BRÁÁÁŠKO!" slyším další a další křik. Nečekám ani chvíli, vyběhnu ven a vytřeštím oči, když venku vidím Jaemina.
„Co děláš venku?" vyjeknu přes silný déšť. Trhne sebou a zadívá se na mě.
„Hledám brášku! Není v chatce a já mám o něj straaach!" vyjekne na konci věty, když se zahřmí a rukama si zakryje hlavu. Hned mi dojde, že má strach z bouřek.
„Určitě je v pořádku!" musím hodně křičet, abych přehlučil vítr a déšť.
„Ale co když není!" vyjekne. „Kde jinde by byl než v chatce!" vypískne a já ho opatrně chytím za ruku a táhnu ho pryč z šíleného deště, takhle se akorát tak nachladí, déšť je dost studený.
„Počkej tady." Ukážu na chatku. „Podívám se po něm, ano? Moje chatka je menší, budeš se tam cítit lépe." Usměju se na něj, aby se nebál. Jakmile přikývne, tak ho pomalu popostrčím dovnitř chatky a vydám se do deště. Nejdřív si prohrábnu mokré vlasy, kde začnu? Nevím, kde to blonďatý třeštidlo může být, jak jsem ho zatím stihl poznat, tak může být kdekoliv, ani bych se nedivil, kdyby teď zrovna plaval v moři a vrněl nad tím, jak je příjemné počasí.
Nejdřív dojdu do hotelu, jen tak se procházím a pak si odkašlu a povzdechnu, když Xukun zrovna večeřel s Yixingem. Dojdu k ním.
„Kunkun?" zastavím se u jejich stolu. Yixing překvapeně zvedne hlavu vzhledem k tomu, jak jsem to Xukunovi řekl a Xukun se na mě usměje, zvedne se od stolu a jde se mnou bokem. Jo, tohle brácha asi moc nerozdýchá, když spolu jdeme mluvit bokem.
„Jaemin tě hledá." Šeptnu k němu, najednou je to zajímavý a takový...nevím, dodává mi to sebevědomí? V pohodě se bavím s Xukunem, zatímco vidím, jak se Yixingovi v očích leskne žárlivost, protože ho Xukun odmítá.
„Ah, sakra, venku je bouřka?" vyjekne Xukun. „B-Budeš s ním prosím? Já...Yixing mi slíbil, že když s ním půjdu na večeři, tak mi dá pokoj, takže." Odkašle si a já přikývnu. Rozloučím se s ním a mávnu na bráchu, ale ten mi mávnutí neoplatí. Spíš mě vraždí pohledem. Já mu říkal, že jednou potká někoho, koho bude chtít. A ten člověk mu svým odmítnutím vrátí všechno to odmítnutí, které Yixing dal ostatním.
Vrátím se zpátky do své chatky a nadechnu se, nechci mu lhát, ale pokud mu řeknu, že je Xukun s Yixingem...nemusel by z toho mít radost.
„Našel jsi brášku?" vypískne a zamrká na mě, přikývnu a odkašlu si. Bože, buď nenápadný. Alespoň trošku.
„Je no, ehm, v hlavní budově a čeká tam, než déšť přestane a pak přijde...říkal, že...že si nechce namočit vlasy." Odkašlu si, bože, nechci mu lhát. Jaemin chápavě přikývne, šeptne něco ve smyslu, že je to Xukunovi podobné a já jen bezduše přikývnu. Bože, lhal jsem mu.
„Děkuju." Usměje e na mě a setře si slzy, ale když se znovu zahřmí, tak celý nadskočí a zakryje si hlavu. Sednu si k němu a hladím ho po vlasech, nechám ho, aby se ke mně natiskl a objal mě. Zaboří mi hlavu do hrudi, lapá po dechu, pomalu ho taky obejmu a lehce hladím jeho záda.
Sušenku jsem našel, ještě mě napadlo, že bych mu udělal horkou čokoládu, všiml jsem si, že tu na ni nějaké věci mám, takže s tím začnu a pak mu ji opatrně se šlehačkou donesu.
Sedneme si spolu na sedačku, nechám ho, aby mi znovu vplul do náruče, tak nějak je to...zajímavě příjemné, cítím se jako ochránce. A je mi moc hezky. Ani jsem si neuvědomil, kdy jsme spolu začali pomalu v těsném objetí usínat, ale trhnu sebou, když slyším, jak někdo klepe. Pomalu položím Jaemina na sedačku, aby se nevzbudil a dojdu ke dveřím. Překvapeně se zadívám na Xukuna, má na sobě Yixingovu bundu, to poznám a hlavně...Yixing stál vedle něj, na rozdíl od Xukuna, který byl suchý, byl Yixing mokrý.
„Spí, vzbudím ho." Usměju se na Xukuna a ten přikývne a pak najednou napůl nadskočí a zrudnou mu tváře, odkašlu si, když dá Yixingovi ránu do žeber, hádám, že mu Yixing sáhl na zadek, dle jeho reakce to asi...neměl dělat.
„Jaemin, přišel pro tebe Xukun." Sednu si pomalu na gauč a začnu ho budit, zatímco slyším, jak se tam ti dva o něčem šeptem dohadují a Xukun několikrát vypískne a na to Yixing bolestně zaskuhrá. No jo, brácha není zrovna zvyklý na to, že by na někoho nemohl sahat.
„Mh." Jaemin něco zamlaskne a pomalu otevře očka, která si nemotorně a unaveně promne. Posadí se, jeho mikina je ještě mokrá u mě na radiátoru, podám mu svoji mikinu a rozespalého ho do mikiny obléknu a usměju se.
„Pak mi ji někdy vrátíš," mrknu na něj a pomůžu mu ke dveřím. „dobrou, Jaeminnie, Kunkun." Zamávám na ně oba dva, zatímco se Jaemin opře o Xukuna a skoro mu na rameni ve stoje usne. Yixing stojí pořád u mě, protočím oči, když vidím, jak se Xukunovi podíval na zadek a skousl si ret. Povzdechnu si s tím, že jdu spát, takže i my dva se rozloučíme a já...si jdu lehnout s myšlenkami na Jaeminnieho.
