Harry Potter challenge 2.0

22. Dědic

Pohled třetí osoby:

Harry se jednoho večera nudil a tak se rozhodl najít svůj rodokmen. Pročítal si ho a viděl spoustu jmen, jedno konkrétní ho však zarazilo. Raddle, v jeho rodokmenu se nacházelo příjmení Voldemorta. Jak je to možné? Jak můžou být příbuzní? Mohlo by to znamenat, že nakonec je opravdu Zmiozelův dědic? To snad ne. Okamžitě se vydal do knihovny, zkusit o tom zjistit víc. Strávil nad knihami celou noc a k ránu usnul s hlavou zabořenou v knize.

Profesor lektvarů nad ránem kontroloval chodby a nohy ho zavedly ke knihovně, kde v oddělení s omezením přístupem spal Harry, který si z knihy udělal polštář. Severus se usmál, Harry vypadá roztomile, když spí. Pak teprve si všiml knih, které měl kolem sebe. Rodokmeny černokněžníků, různé linie rodů. Co jen chtěl najít v takových knihách? Rozhodl se ho vzbudit a poslat na kolej.

Harry otevřel oči, když cítil jak s ním někdo jemně třese. Ten klidný sametový hlas znal ale nedokázal ho zařadit. Když zvedl hlavu, zpanikařil a rychle se zvedl ze židle.

,, Pane profesore... já nejspíš jsem usnul...jen... chtěl jsem něco najít... nechtěl jsem porušit školní řád... já..."

,, Uklidni se Harry. Nic se nestalo, už bude ráno, vrať se na kolej. Po snídani za mnou přijď, musím s tebou mluvit."

S tím se Severus otočil a odcházel. Harry se za ním zmateně díval než uklidil knihy a šel do společenky. Celou cestu měl v hlavě to zvláštní setkání se Snapem, on mu dokonce tykal.

Po snídani když šel do sklepení a před dveřmi Snapova kabinetu se zhluboka nadechl než zaklepal. Snape ho pozval dál a oba si sedli na gauč před krbem.

,, Harry děje se něco? Ty knihy, které si četl... nejsou každodenní četba."

Harry mlčel, nevěděl jestli má profesorovy říct pravdu nebo ne. Překvapilo ho, když si uvědomil, že mu věří.

,, Nejdřív jsem si prohlížel svůj rodokmen a narazil jsem tam na jednu zvláštnost. Musel jsem si to ověřit a zjistit o tom co nejvíc."

,, Jakou zvláštnost?"

,, Zjistil jsem, že Voldemort je můj příbuzný. Viděl jsem jméno jeho dědy a když jsem pak pátral víc do minulosti... opravdu jsem to já pane."

,, Kdo?"

,, Jsem příbuzný Salazara Zmiozela pane... jsem skutečně Zmiozelův dědic. Ne Voldemort ale já."

Severus byl naprosto zaskočený. Čekal cokoliv ale tohle opravdu ne. Proto Harry umí hadí jazyk, ne protože je viteál ale kvůli tomu, že je skutečně Zmiozelův dědic.

,, Nejspíše proto jsem měl skončit ve Zmiozelu. Mám to v krvi."

Další věc, kterou Harry stihl zaregistrovat byly silné paže profesora lektvarů, který ho právě objímal. Harry byl překvapený ale nechal se objímat. Bylo to příjemné a Severus krásně voněl po dřevě a bylinkách.

Severus se trochu od Harryho odtáhl a vzal jeho tvář do dlaní. Zahleděl se mu do očí.

,, Teď mě dobře poslouchej Harry. Ty.. jsi... Nebelvír. Jsi statečný, čestný a pro přátele bys položil život. Jsi lev tělem i duší. Patříš do Nebelvíru."

Rozhostilo se ticho, oba na sebe jen koukali. Harry se snažil vstřebat vše co právě slyšel a Severus obdivoval Harryho přitažlivost. Nikdy ho neviděl takhle zblízka a nevšiml si jeho krásy. Teď ho ale viděl jasněji než kdy dřív. Vůbec nebyl jako otec, byl jeho pravý opak. Všiml si, jak Harrymu na vteřinu sklouzl pohled k jeho úzkým rtům a on nemohl jinak než ho napodobit.

,, Harry..."

,, Pane profesore..."

Oba se naklonili a spojily tak své rty s tím druhým. Polibek byl váhavý ale přesto kouzelný. Pro teď oba zapomněli na okolní svět, pro teď existovali jen oni...