Za Zdí II. | Larry Stylinson

Část 2

Tentokrát se skutečně dobře vyspal. Už není v té skleněné věci s čistým kyslíkem, je na normálním lůžku. Nebyl to přirozený spánek, co jej zachvátilo. je nahý, přikrytý lehkou dekou. necítí chlad, je mu příjemně. Mrkne, několikrát. Kůže dorostla zpátky. Neví, jak je to možné, byl si jistý, že je po něm, když cítil, jak mu odlézají víčka, kůže v podpaží a v okolí genitálií. Což ho přivede k další myšlence. Snad ho tato lapálie nepřipravila o pár minutový klid po orgasmu. No nic. Počká, než někdo přijde, pak se uvidí. Třeba tu mají alkohol, nebo děvky, nebo oboje. Sice ještě není úplně v pohodě, ale pokud je to jenom 5 lidí, nemá cenu se vzrušovat. Zkusí se posadit, nic ho nebolí. Deka mu sklouzne z těla a Louis na kůži cítí ztrátu... no, něčeho. Um. Cítí to. Fajn, na toto si bude muset zvyknout. Rozhlédne se okolo, vyhledá očima jednu z kamer. Když uvidí, že je vzhůru, mohli by přijít. Možná, kdyby dal tu deku pryč, byli by rychlejší. Hm. Nemá se za co stydět, ačkoli Harry z něj nikdy - Harry. Ah, kurva. Harry. hledal ho, nenašel, skoro chcípnul, teď je tady, má dělat pokusnou kurvu nějakým králíkům.

V nejneočekávanější chvíli se otevřou dveře a vejde týpek. Hm. Voják, očividně, ale Louis ho na Základně nikdy neviděl. Cítí z něj velmi silnou substanci SILK, silnější, než kdy cítil z ko- moment. Nikdy z nikoho SILK necítil. Mohla to bý tnová vlastnost? Nebo to souvisí s jeho stavem? Není ještě plně schopen boje, možná je tohle jenom varovný signál, který mu SILK nabízí, je-li zraněn. Kdoví. Nikdy předtím zraněn nebyl. Je to zvláštní pocit. Jako by povstal ze svého vlastního popela. no, spíš z krve.

ve své podstatě by to mohlo být totéž, ne že by na tom záleželo. Voják se přiblíží, oči pevně upřené na tělo chlapce před ním. Nic neříká, dokonce ani nepozdravil. Jak drzé. Louis zvedne bradu, ale k obrannému postoji se nechystá. Chtějí nejspíš informace, ale negativitu z toho muže necítí. Je to... zaraženost a zvědavost. Na to, jak silným SILKem oplývá, se zdá nejistý - to Louise zaujme.

Muži je tak okolo pětatřiceti, ne podle vzhledu, ale podle SILKu. Louis zatřepe hlavou, tohle jsou zvláštní rozšíření jeho schopností, a jeho mozek je přijímá s klidem. Nejspíš není důvod se rozčilovat. Zaměří se na vojáka před sebou a nechá SILK prozkoumat, kdo je to zač. Trénovaný voják, pod velením, je tu na něčí příkaz. Skrývá se. Hm. Brambory mu nechutnaly a sex měl před asi dvanácti hodinami. Louis se zamračí. Co je sakra tohle?!

Muž se posadí na veldjší prázdnou postel a hledí chlapci do očí. Louis v jemné nuanci obličeje pozná úšklebek, ačkolinení na obličeji patrný. Jeho oči jsou povědomé a pocit z toho člověka zní trochu jako šumění vody a kvokání slepic. Možná to má něco společného s inteligencí toho chlapa - akorát tu sedí, čučí a mlčí. Ale jeho SILK je silnější než Louisův, a pokud je to rpavda, pak se voják nejspíš potřebuje soustředit na Louisovu podstatu, aby mu řekla to, o čem by Louisova slova lhala. To je velmi chytré, uvědomí si mladší, ale já bych nelhal už jenom proto, že nemám o čem. Někdo nás napadl, prohráli jsme. Možná přežil generál Heidegger, pokud mu asistentka zašila dveře. Ne, teď vážně, kanceláře a apartmán generála Heideggera je vzduchotěsný, mimo jiné. Má vlastní generátor, vlastní trubky s vodou i plynem. Dostat se k tomu paličatému schizofrenikovi je skoro nemožné, navíc jeho dveře stráží asistentka v rukou sešívačky. Nebo naopak, nebo co, podstaté je, že Louis by nelhal. Naopak, mohli by si vyměnit informace, ož by mohlo být pro obě strany velmi výhodné. Louis jim klidně dá část své DNA, k ničemu jim nebude. Vědci z Laboratoří v Sektoru 0 na něm prováděli skopičiny nějakých patnáct let, pochybuje, že tihle polní lékaři budou umět víc než jejich profesionálové.

Chlap na něj hledí, čeká, sedí, nic neříká. Je to trochu divné, creepit takhle zblízka, ale pokud to jeho SILK potřebuje, Louis ho z přemýšlení nebo soustředění nevyruší. Vysiluje ho, spoléhat na SILK, náhle je unavený a potřeboje další spánek. Voják před ním jakoby to vycítil, zvedne se, pomalu přistoupí k Louisovi, který stále sedí, zvedne ruku a položí mu ji na hruď. Plukovníkovi se rozeběhne mráz po zádech, v břiše se rozlije zvláštní teplo, jeho kůže jakoby byla šimrána a v jeho hrudi se rozepřede něco nelidského, něco zvířeckého nebo nadpřirozeného. Jeho SILK doslova vrní blahem. co to sakra je? Možná je teď z něj ještě větší mutant než předtím.

Voják se zarazí, jeho ruka sebou trhne, jako by chtěla od chlapcova těla ucuknout, ale nakonec se stejně rychle vrátí zpátky. Louisův SILK se nestačí ani rozohnit nad ztrátou příjemného pocitu, a je mu navrácen. Louis si uvědomí, že vibrování kdesi v jeho hrudi je nejen vnímatelné pro staršího majitele vědecké substance, ale je nejspíš i slyšitelné. Nevyděsí ho to. Jeho SILK je v klidu, takže není důvod se stresovat. Asi si bude muset zvyknout na nový upgrade. Je teď přecitlivělý a celý nějaký napiču. Proč vůbec ten osudný den vylézal z postele. Měl hezky zůstat na ubikaci - ne, počkat. Kurva, on zrovna dostal apartmán. Zrovna dostal úžasný apartmán se vším svým původním nábytkem, a někdo si doprdele přijde, jebne tam nějaký virus nebo co, zabije mu oblíbený nábytek, a kurva co. Louis zvedne pohled od ruky neznámého k jeho očím. Je v nich něco prastaře známého, ale Louis si je jistý, že tohoto vojáka nikdy neviděl - jeho SILK by si to pamatoval.

Tedy, pokud je toto jeho stará substance, nebo ji nahradila úplně nová, a Louisovi zbyly jenom vzpomínky a myšlenky mozku, ale o záznamy, které držel chemický SILK přišel. Ne, nemyslí si, že ano. Pamatuje si povrch Harryho pokožky, vybaví si heideggerovu náladu, když ho vyhazoval z okna, pamatuje si nepříjemný pocit napětí noc před atakem. Nepřišel o nic. tenhle SILK je jenom... o hodně silnější. Louis si musí pospíšit a zjistit jeho nevýhody, než se něco stane.

Voják zatlačí do jeho hrudi. Louis cítí zvláštní jemný a ne nepříjemný tlak. Chce vyjeknout, chce se bránit, dobře si pamatuje bolest, ale tohle není ten pocit. Je to stále příjemné, jenom zvláštně intenzivnější. Vlastně se příjemný pocit znásobí a vrnění v jeho hrudi se stane slyšitelným i SILKem nevylepšeným uchem. Louis pochopí, že voják chce, aby si chlapec lehl. Mladý plukovník poslechne; položí se na znak, ruce nechá podél těla, přikrývku stáhnutou sotva nad pupík. Není mu zima, ale cítí proudit vzduch. Je to... uh. Zvláštní. Ano, popisuje všecko jako zvláštní, pardón, že něco cítí poprvé a není si jistý, jak na to reagovat, zvlášť, když po tom zasažení virem měl chcípnout jako všichni, ne se vyskytnout v prostorách podobných Laboratořím v Sektoru 0 živý a potažený silnější kůží SILKu, než která se na něm před pár dny rozežrala.

Vojákova dlaň pohladí Louisovu hruď asi bezděky, rozhodně tím ten chlap nic nemyslel. Žádnou úchylárnu, nebo tak. Ale asi ne, protože se pak otočí a zase odejde. Louis zaznamená, že za sebou nezamkne. Nejspíš by to šel prozkoumat, aspoň se projít okolo, zjisti, kde asi tak je, kdo tomu velí, jestli se tu mluví anglicky a jaké informace od něj chtějí. Ale je unavený jako kotě.

Nový SILK mu dá nejspíš zabrat.