Za Zdí II. | Larry Stylinson

Část 16

Louis pohlédne z jedné strany místnosti na druhou. Pach sice nezmizel, ale přebíjí ho čistá krev. Nová a čerstvá, stejně jako maso. Není to už jenom ten odporný puch hniloby a rozpadu, jako před pár minutami, Harry tkáň se obnovuje.

Louis se zapotácí na místě, poodstoupí tři kroky a sesune se na židli pro hosty, zapomenutou u postele. Plukovník chce ke svému kapitánovi vztáhnout ruku, prokázat mu jakési gesto útěchy, ale Zayn ho zastaví.

"Musíme ho přesunout do katakomb, ještě si vytrpí svoje, než se probere. Pokud chceš, můžeš u něj zůstat, ale musíme ho dát do kyslíkové komory, jinak bude tahle obnova kůže jednak moc dlouhá a jednak by ji nemusel přežít."

"Bude pak taky jiný?" zeptá se Louis roztřeseně.

"Nemyslím si, že nějak markantně, ale zeptej se raději mého otce, ten o tom ví víc. Nebo možná svého otce, má s tím zkušenosti přímo z terénu... i osobně..."

"Zayne!" okřikne ho nevěřícně dr. Gackt. "Jak-!"

"On to celou dobu ví, doktore," protočí oči Zayn. "Jenom mu to tak trochu nepřišlo důležité."

"Že já se vůbec tady na něco..." hudruje vědec, ale dá se do práce a pomůže synovi připravit tělo k převozu.

"Opatrně, odpadávají z něj kusy staré tkáně," nabádá Louise dr. Gackt. "Být tebou, jdu kus před námi, jdeme na oddělení čtyři, nech svůj SILK zaměřit na okolí a počkej, dovede tě tam sám.

"Vidíš? Říkal jsem ti to," raduje se Zayn. "Říkal jsem ti, že-!"

"jo, jo, dobře, dobře, budiž, ty mladý hřebče," skočí mu do řeči trucovitě Gackt.

Zaynovi ale úsměv z tváře nezmizí, ani když před sebou tlačí na vozíku polomrtvou páchnoucí hromadu sraček. Vlastně skoro doslova. "A tak žák překonal učitele."

"Musel už v sobě jeho DNA mít. Jinak by to nefungovalo," míní Gackt.

"Vlastně je to úplně naopak. No, ale to je vedlejší, důležité je, že to fungovalo, ne? Doufám teda, že obnovení SILK přežije."

"Jestli ne, Louisovi to říkáš ty," probodne ho velmi zlým pohledem Gackt.

Louis se rozhodne vyčkat dalších zpráv další cigaretou. Co čert nechtěl, připojí se k němu velmi nečekaný společník.

"Čau, taťko."

Heechul si dlouze povzdechne a odloží si Miguel vedle popelníku. "Přesně proto jsem nechtěl, abys o tom věděl."

"Proč? Že bych si z toho dělal akorát prdel a ztratil bych k tobě veškerý respekt, armádní generále?" uchechtne se Louis a slastně potáhne.

"Jo, přesně."

"Tak to buď úplně v klidu, žádný respekt jsem k tobě nikdy neměl. Ale mému SILKu nevadíš, no tak co, no."

"Nemusíš mi lhát, víš. Vidím, jak se ti třesou prsty. Není jisté, jestli to přežije, možná už byl mimo moc dlouho. Ale kdoví, třeba je silný. Zayn tvrdí, že má stejnou strukturu SILK jako Heidegger, a to byl nějaký sudokopytník. Je houževnatější než stádo buvolů."

"A taky je mrtvý," neodpustí si Louis hořce. "Zabila nás nějaká sračka, které vymyslela tvoje šukací panna."

"Ale no tak," napomene ho otcovsky Heechul. "není nutné být hrubý."

Louis protočí oči, dokouří, típne a zapálí si druhé. "Seru ti na mravy."

"A vidíš, přesně na tohle máš SILK. Dokud jsi na to nemyslel, byl jsi klidný. Teď si protivný, protože jsi do toho zatáhl svůj mozek. Nech to zase na SILKu. Co ty na to? Ten se s tím umí vypořádat mnohem líp."

"Nudím se tu," odbočí od tématu Louis. "Nemůžu... se tu ničím zabavit. Můj SILK prozkoumal všechno, co tu je, není asi nic moc, co bych tu ještě mohl dělat. A teď jsem upnutý na Harryho."

"Co kdybys šel se mnou zpátky na Základnu? Musíme se tam porozhlídnout, pořád ještě spalujeme těla."

"Je to teď už bezpečné?" ujišťuje se Louis.

"No... pro tebe ano. Tvůj SILK teď už asi nic moc neporazí..." spekuluje Heechul, když si bere Miguel na rameno.

"Mám si s sebou něco vzít? Dostanu nějakou zbraň? Dáš mi vlastní plamenomet?" urguje svého nadřízeného Louis.

"Bože," posteskne si Heechul, zatímco Louis okolo něj skáče a brebentí něco o zbraních, které má rád, načež začne vyjmenovávat svých top 100 oblíbených zbraní a jaké nejlepší akce s nimi zažil. Vydrží mu to a to jeho hopkání celou cestu na základnu. Nezmlkne dokonce ani když jí, ani když kouří a dokonce ani když střílí okolo se vyskytující králíky. Bazukou. "Bože, za co."

"Co?" zeptá se Louis a omylem vystřelí jednu ránu z bazuky i do bývalého armádního generála Heechula.

"Mimochodem," zarazí se najednou Louis, zatímco Heechul si přenosnou minižehličkou žehlí bazukou způsobený faldík na cípu u košile, "jaké je vlastně Heideggerovo křestní jméno? Nebo tvoje? Nebo Gacktovo?"

"Všichni nejlepší SILK mají jenom jedno jméno," vysvětlí mu Heechul a nenápadně jednou nohou zažene dalšího králíčka, který velmi neopatrně vystrčil ocas z křoví. "Kromě Heideggera, ten má dvě příjmení."

"Po matce a po otci? Jaké je to druhé příjmení?" vyzvídá Louis.

"Zkurvysyn."

"Aha, takže Heidegger je příjmení po matce:"

"I-!"

"Nedivím se, že používá jenom jedno," rozumuje dál Louis."Taky bych předstíral, že jsem sirotek, abych nemusel používat takové blbé příjmení."

Heechul zváží, zda o tom říct doktoru Gacktovi a přece jenom ještě jednou zvážit chlapcovo IQ, ale to už se před nimi vynoří hradby Zdi.

"Je to jako ve Hře o trůny, ale mnohem nudnější," míní Plukovník, když se před branami na moment zastaví, aby vzhlédl vzhůru, na ochoz, kam tak rád chodíval kouřit.

"Kdyby tohle byla hra o trůny," Heechul zakloní hlavu a přivře oči, aby odolal slunci, "byl bych Cersei."

"Kdyby tohle byla hra o trůny, ty bys byl Tywin Lannister a já Tyrion."

"Bál by ses mě a škemral o život, zatímco já bych vyhrával války a řídil celý svět?" podiví se Heechul a dalšího králíka na cestě podpálí svou Miguel sám.

"Ne, zabil bych ti kurvu a tebe bych zastřelil kuší na hajzlu," rozesměje se Louis a projde hlavní branou.

"Tak jsi píča?!" vřískne Heechul a namíří Miguel na mladého Plukovníka, který ale stihne vyskočit na zeď z druhé strany a proudu ohně se vyhnout.