Za Zdí II. | Larry Stylinson

Část 4

Doktor se za chvíli vrátí, má v ruce oblečení a desky s novými formuláři. Je jich víc. Vědec chvíli něco zapisuje, načež zvedne hlavu. "Budete agresivní?"

"Hmmm," zamyslí se Voják. "Dostanu najíst?"

"Ano."

"Ne."

Další zápis. Očividně má rád psaní. Louis se oblékne - nedokáže se přenést přes hebkost trička a pohodlnost kalhot. Nikdy si neuvědomoval, že by na sobě něco cítil, respektive byl schopen to vnímat. Jeho smysly byly zatlumeny, s největší pravděpodobností jeho vlastní mozek mu bránil cítit, nejspíš, aby SILK nad smysly nepřevzal kontrolu. Možná to bylo jenom nedorozumění mezi substancí a nervovou soustavou. Louis se soustředí na nevýhody. Cítí, což znamená bolest.

"Takže SILK povrch je slabší, ale má větší vliv na můj mozek."

Doktor opět pohled hlavou ke straně. Louis chápe, že tenhle šaman se nejspíš s něčím takovým sotva setkal. ostatně, série bílých krys na Základně se nesetkala ještě ani s jeho starým typem SILKu.

"Inu. Může... to tak být. Chci provést nějaké testy, pokud by vám to nevadilo. Zjistit, jak je odolný, najít slabiny, zjistit, jak se nový druh SILK dysfunkce projevuje, když je napaden."

Louis přikývne, není to tak, že by měl nějaké jiné povinnosti. Stejně chce zjistit, co se to stalo.

"Mohl ten virus můj SILK jenom kontaminovat?"

Doktor se tváří skoro nadšeně. "Vlastně jsem nečekal... inteligentní rozhovor, vojáci Základny Společnosti SILK jsou... no, vojáci."

Louis se chce spolubojovníků zastat, načež se mu vybaví generál Peterson, Harry, Fair, Levine.... Hitchcook. ...Heidegger...

"To není pravda. Většina z nich taky zdatně šuká a chlastá."

Doktor si místo úsměvu zase něco poznamená do formulářů. Louis opatrně vstane. Cítí se na zemi nějak jistěji, jako by na ni patřil. Hm. To je zvláštní realizace.

"Můžu si to přečíst?" zeptá se Louis.

"Budete agresivní, když řeknu ne?"

"Ne."

"Ano."

Doktor mu podá své desky a Louis se do nich začte. Jeho SILK přebere kontrolu nad orientací v prostoru a pohybu. Louis zvedne hlavu, až když sejde neznámé schodiště v neznámém prostoru, aniž by byť jednou zvedl hlavu.

"Hm," rozhlédne se okolo. Jeho SILK už prostor dávno zná, jeho mozku teď přijď důvěrně známý. Na tohle si zvykne velmi rychle.

"Mozek v zákrytu SILKu?" zeptá se doktora.

"Je to... no, znamená to, že SILK přebírá některé funkce mozku. U vás například právě teď převzal orientaci v prostoru, průzkum terénu a ostražitost, aniž by to mozku vadilo."

"Je to nebezpečné?"

"Ne, aspoň pokud můžu říct. SILK nenahrazuje mozek, ani ho nepohlcuje. Má fungovat jako jeho vylepšení."

"Jako externí disk, pochopil jsem vás," doplní ho Louis. "Já se ptám, co to udělá s mými reakcemi, hojením, citlivosti vůči bolesti, eventuálně s emocemi. Ztratil jsem nejlepšího přítele a vůbec mě to nermoutí," vysvětluje Louis. "Mělo by mě to znervózňovat, ale neznervózňuje."

"Hm. Byl ten člověk důležitý pro váš SILK?"

"Jak to poznám?"

"No," doktor zváží svou pozici. Kdyby Vojáka rozčílil, mohl by bát agresivní. lékař, seč sám v sobě má jistý druh SILKu, by proti plukovníkovi neměl šanci. "Jak váš SILK reagoval, kdykoli s tou osobou byl a nebyl v blízkém či vzdáleném kontaktu"