𝐈𝐍𝐒𝐀𝐍𝐄 • BTS Gang AU

⟅KAPITOLA SEDMÁ⟆

Načítání..

...

...

..

Počet slov.. 1124

• P.O.V Ara •

Po tom, co jsem si vyzkoušela jaké to je střílet a vrhat nože, mi dovolili se jít umýt. Konečně. Jungkook mě měl na starosti, jak řekli ostatní a tak jsme šli zřejmě do jeho pokoje do dalšího patra.

"Sedni si tady na postel" ukázal na svojí postel Jungkook, přičemž šel do své koupelny v pokoji a přinesl mi čistý, bílý ručník. "Běž se umýt, ale dveře nech odemčené" sdělil mi a já se na něj zmateně koukla. Proč bych měly nechávat odemčené dveře, když se budu sprchovat? Co když mi tam vleze?  "Víš, maličká.. Kdyby si se tam o něco pokoušela, nechci si nechat vykopnout dveře od své koupelny" ironicky se usmál a rukou kývl ke dveřím ke koupelně, abych už se konečně šla umýt. Nic jsem mu na to už radši neřekla a vešla do koupelny, která vypadala jako všechno ostatní v téhle vile moderně. Zavřela jsem tedy dveře a nechala je odemčené jak řekl. Byla jsem nervozní, že by mi sem vešel, no hned jsem na to přestala myslet, když mi příjemně horká voda začala stékat po mém těle. Všechny svaly se mi hnedka uvolnili a konečně jsem se cítila alespon trošku příjemně na těch pár minut, co jsem v koupelně. 

Jaké by to bylo, kdyby se mi tohle nestalo? Co bych ted dělala?  V tuhle dobu bych možná zase byla v mé práce a vyřizovala objednávky od zákazníků. No bohužel místo toho jsem zavřená v jednom domě s psychopaty. Měla bych na tohle přestat myslet. Probudila jsem se ze svých myšlenek a vypnula vodu ve sprše. Osušila jsem se a pak jsem si to uvědomila.. Nemám žádné čisté oblečení. Povzdechla jsem si a obmotala kolem sebe čistě bílou osušku. Co ted?  Pootevřela jsem dveře od koupelny a vystrčila jen hlavu, aby nemohl vidět, že jsem jen v ručníku. Seděl na své posteli a dělal něco na mobilu, no když si mě všiml, mobil zase schoval do jeho kapsy od džínů, které měl na sobě. "N-Nemáš nějaké čisté oblečení?" stydlivě jsem se zeptala. Nahlas si povzdechl a přešel ke mě, na což otevřel dveře do koupelny, čímž mě trošku odstrčil ode dveří a já si hnedka ručník, co jsem měla kolem sebe musela více přitisknout k tělu. "Hej, co to děláš?!" zeptala jsem se ho více nahlas a nervozně. 

"Nemůžu tě tu nechat bez dozoru, takže půjdeš se mnou hledat pro tebe čisté oblečení" ušklíbl se a chytl mě za zápěstí a začal mě tahat pryč z jeho pokoje. To nemůže myslet vážně.. Nemůžu tu běhat jen v ručníku před ostatními muži. Než jsem se jen stačila nadechnout, že mu na to něco řeknu, už mě tahal dlouhou chodbou bůh ví kam. Najednou jsme vstoupili do... Výtahu? Kdo má sakra doma výtah?  No že to není jen tak obyčejný výtah mi došlo hned po té, co jsem slyšela hrát hlasitou hudbu a několik hlasů a po pár sekundách se dveře od výtahu otevřeli. Byli jsme v místnosti, která vypadala jako bar, až na to, že tady jsou určitě jen lidi, co patří do jejich gangu. Zatajil se mi dech, když mě začal tahat mezi všemi těmi muži, co v místnosti byli. Rozhodně jsem si všimla jejich hladových pohledů, které mi polovina z nich dávala. Snažila jsem se je ignorovat, no moc to tedy nešlo.

Najednou jsem zahlédla všech 6 známých tváří sedět u jednoho stolu a něčemu se smáli. Dokonce i Yoongi. No když si mě a Jungkooka všimli, jejich smích je přešel. "Tohle dítě potřebuje oblečení" poukázal na mě, na což si mě hnedka všichni začali prohlížet od shora až dolů. Dítě?Nejsem žádné dítě. Schovala jsem se trošku za Jungkooka, protože mi jejich pohledy nebyli vůbec příjemné. 

"To vidím" kousl se do rtu Jimin. Zamračila jsem se a znovu si ručník více přitáhla k tělu. Všimla jsem si i Yoongiho pohledu, no on se mi koukal jen do očí. Což mi bylo více než nepříjemné a tak jsem sklopila hlavu na zem. 

"Něco jí jdu najít" pousmál se na mě Jin a šel odtud pryč. Přičemž se vedle Hoseoka uvolnilo místo a tak si šel Jungkook sednout. Takže jsem se neměla za koho schovat a jen jsem tam tak trapně stála. Bylo mi opravdu trapně, hrozně jsem se styděla a bylo mi nepříjemné, že kolem je tolik mužů. 

"Pojd sem, Kitten" ozval se hlas Yoongiho. Překvapeně jsem se na něj koukla a pomalu k němu přešla, na což si mě silou přitáhl k sobě do klína. Zčervenala jsem a zmateně se na něj koukla. Co se to ted proboha děje?  Sedím na něm polonahá, no vypadá to, že mu to rozhodně nevadí. Už jsem otevírala pusu, že něco řeknu, no on mi dal prst před pusu. "Mluv jen když musíš" mrkl na mě, na což jsem se hnedka zamračila a odvrátila od něj pohled. Chtěla jsem se zvednout, no on mi to nedovolil a ruku na mém boku více stiskl. "Jsi ted něco jako náš majetek, radil bych ti, aby sis na to začala zvykat" dal mi jeho ukazováček a palec na bradu, aby mi zvedl hlavu a tak jsem se na něj musela kouknout. Naklonil hlavu na stranu a ušklíbl se. Nejsem ničí majetek. "Měli by jsme zavést nějaké pravidla" zamyslel se, ale hned jak to dořekl jsem na něj překvapeně vykulila oči. To myslí vážně? Copak nestačí, že jsem tu zavřená? Musím i dodržovat pravidla?

"P-Pravidla?" zopakovala jsem po něm, abych se ujistila, že jsem slyšela dobře. Jen přikývl a já na sucho polkla. "Jaká pravidla?" zeptala jsem se znovu a jemně se zatřásla od zimi. Měla jsem husí kůži a začínala mi být celkem zima, protože jsem měla mokré vlasy a ten ručník také nebyl úplně suchý. Jine.. Proč ti to tak trvá? Kde jsi s tím oblečením?

Yoongi už chtěl promluvit, no v tom se tu konečně objevil Jin a v ruce měl nějaké oblečení. Štastně jsem se pousmála, že už nebudu muset být v ručníku a zvedla se z Yoongiho klína, který už neprotestoval a pustil mě. "Našel jsem jen tohle. Snad ti to bude" podal mi oblečení do ruky a já mu poděkovala. Bylo mi nepříjemné být s Yoongim v takové blízkosti, takže jsem byla ráda, že už můžu jít odtud pryč. Zase mě Jungkook chytl pevně za zápěstí a začal tahat zpátky do jeho pokoje. Samozřejmě že na mě byla polovina pohledů. No naštěstí jsme po pár minutách byli zpátky v jeho pokoji.

"Dávej si na Yoongiho bacha. Ještě si ho nepoznala. Nevíš jaký doopravdy je"

---

Zdravím Vás u nové kapitoly! Omlouvám se, že včera nevyšla, nebyl čas <3 Snad se vám kapitola líbila alespon trošku <3

Budu moc ráda za každý votes a komentář <3 :)

...

Pokračovat?

Ano | Ne

...

...