𝐈𝐍𝐒𝐀𝐍𝐄 • BTS Gang AU

⟅KAPITOLA DVANÁCTÁ⟆

...

...

...

Počet slov.. 1060

• P.O.V Ara •

Po tom, co ke mě do pokoje přišel Yoongi, jsem jen přemýšlela o tom co řekl. Opravdu mu tak dnes musím říkat?  Povzdechla jsem si a opatrně si stoupla z postele. Už mě nebavilo tu pořád jen ležet, takže jsem se rozhodla, že se tu půjdu trošku projít. No a budu doufat, že se neztratím v tomhle obřím domě. Pořád jsem si nemohla zvyknout na to, že mě unesli a že nejsem doma s mojí babičkou. Nevím co od nich čekat. Jen tajně doufám, že se odtud jednou dostanu.. Než jsem vyšla z pokoje, vzala jsem si na sebe radši nějaké legíny, které jsem našla ve skříni, kdybych náhodou na někoho narazila. Nechtěla jsem, aby mě zase někdo viděl jen v dlouhém tričku a mém spodním prádle. 

Vyšla jsem z pokoje a procházela se dlouhou chodbou s pár dveřmi, což museli být jejich pokoje a nebo také jiné místnosti. Zastavila jsem se u jedněch z těch dveří a rozhodla se, že tam nakouknu. Byla to velká ložnice a jak jinak než moderně zařízená. Vešla jsem dovnitř a porozhlédla se. Čí to byl asi pokoj?  Vím, bylo špatné tu být. No moje zvědavost je silnější. Najednou se otevřeli další dveře v pokoji, což musela být asi koupelna a z ní vešel .. Taehyung. Měl mokré vlasy a na sobě měl bílou košili s černými džíny. Na sucho jsem polkla a úplně se zasekla. Nevěděla jsem co v tuhle chvíli dělat, protože mě přeci jen načapal v jeho pokoji, jak si to tu prohlížím. Zmateně se na mě koukal a pozvedl obočí. "Co děláš v mém pokoji?" zeptal se zmateně a já jen sklopila hlavu. Popravdě nevím..  "Neměla by si ležet? Jin ti řekl at ležíš, myslíš si že ho můžeš jen tak neposlouchat?" naklonil hlavu na stranu a projel si rukou přes jeho mokré vlasy. 

"J-Já.." odmlčela jsem se a koukla se na své ruce. "Je mi lépe. Nudila jsem se.. Tak jsem si řekla ž-že to tu půjdu trošku prozkoumat" odpověděla jsem mu na to nervozně. Můj hlas se jemně třásl. Mám z nich pořád strach. Nevím co od nich každou minutu čekat. Může jim přepnout kdykoliv.

"Radil bych ti, aby si nechodila prozkoumávat tenhle dům. Jsou tu místnosti a věci, které by si určitě nechtěla vidět za dveřmi tohohle domu. Proč si myslíš že je to tady tak velké?" uchechtl se a přešel blíže ke mě, přičemž jsem já o krok radši odstoupila. "Ale je dobře, že tu jsi. Právě máme poradu, půjdeš se mnou" ušklíbl se a chytil mě pevně za zápěstí a začal mě tahat pryč z jeho pokoje, až jsme se zastavili před dalšími dveřmi, které jsem už znala. Yoongiho pracovna, kancelář.. nevím jak tomu mám říkat. No rozhodně se mi dovnitř nechce. Pomalu otevřel dveře a tak jsme oba dva vešli dovnitř. Všichni seděli kolem velkého stolu a Taehyung si šel hned sednout vedle ně, zatím co já jsem pořád stála u dveří a nehodlala se ani hnout, dokud mi někdo něco neřekne. Musím tu být? Necítím se tu zrovna nejlépe. "Tahle malá se rozhodla jít prozkoumávat a vlezla do mého pokoje" znovu se ušklíbl a pár z nich se zasmálo. Zamračila jsem se a zkřížila si ruce na hrudi. Najednou se za mnou dveře znovu otevřeli a do místnosti vešel Yoongi. Potichu jsem si povzdechla a odstoupila od něj pár kroků, aby mohl vejít dovnitř, jelikož jsem předtím stála těsně u dveří. 

"Sedni si" řekl mi Yoongi a poukázal na černý, kožený gauč vedle mě. Bez váhání jsem si sedla a sledovala dění kolem mě. Všichni si sedli k tomu velkému stolu a začali se o něčem bavit. Popravdě vůbec nevím co tu dělám. Chtěli mě mít jen na očích? Nebavilo mě to tu a tak jsem jejich konverzaci moc neposlouchala, dokud jsem nezaslechla něco, co mě trošku vyděsilo. "Vypadá to, že budeme muset udělat rozhodnutí. Bud jí tu necháme a uvidíme k čemu nám bude dobrá nebo jí zabijeme. Je mi to popravdě jedno. Už včera málem umřela. Jak dlouho dokáže přežít tady?" s lehce pobaveným tonem řekl Yoongi a na pár sekund na mě otočil jeho pohled, než se koukl zpátky na ostatní. 

"Mm.. viděla toho už hodně, takže pustit jí nemůžeme" zamyslel se Namjoon a já je najednou začala více poslouchat. "Ale nezabíjel bych jí. K něčemu se hodit bude" ušklíbl se a já se zamračila. Opravdu mě nemají v plánu pustit?  Raději jsem mlčela a nic jim na to neříkala. "Co na to říkáš, maličká? Strávíš s námi zbytek tvého mizerného života" ironicky se usmál a já zadržovala svůj vztek. Zamračila jsem se a zkřížila si ruce na hrudi. Najednou se na mě všichni podívali a já znervozněla. Měla jsem v plánu konečně něco říct.. No jejich strašidelné pohledy mě donutili mlčet. Mají nade mnou takovou moc.. Musejí si to užívat.

"N-Ne-" zakoktala jsem se, ale v půlce slova mi skočil do řeči Yoongi, než jsem mohla říct cokoliv jiného a pokračovat v tom, co jsem chtěla říct.

"Než budeš pokračovat" zastavil mě a lehce se na mě pousmál. "Proč jim neřekneš tvojí novou přezdívku pro mě?" naklonil hlavu na stranu a nedočkavě čekal, co na to řeknu. Vykulila jsem na něj svoje oči z toho co řekl. Jen to ne prosím.. Přede všemi?  Celá jsem zčervenala a sklopila hlavu ke svým prstům od rukou, s kterými jsem si z té nervozity hrála a začala si lehce skousávat dolní ret. 

"Uh.. Já.." z toho jak moc jsem se styděla, jsem nemohla dát dohromady ani pořádnou větu, která by dávala smysl. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla a uvědomila si, že nemám na výběr. Co by se stalo, kdybych to neřekla?  "D-Daddy" studem jsem si zakryla svoje červené tváře a nedokázala se jim kouknout do tváří. Všichni se začali smát a s neuvěřením na mě koukali.

"Wah.. Jak si jí dokázal donutit to říct?" zeptal se zvědavě Jungkook s velkým úsměvem na jeho tváři. 

"Kdybych vám to řekl, použili by jste moje taktiky" s úšklebkem mu na to Yoongi odpověděl a krátce na mě mrkl, na což jsem se hnedka koukla jinam.

"Alespon víme, že je poslušná"

---

Ahojky! Zdravím Vás u nové kapitoly. Doufám, že se Vám líbí a jste s ní spokojení tak jako já <3

Budu moc ráda za každý votes a komentář <3 :)

...

Načítání..

...