Jsem na dně jsem v koncích,
strácím se ve svých krocích.
Už nevím kudy je vpřed a kudy vzad,
nevím jak se všechno mohlo tak rychle stát.
Jsem v temnotě utopen,
v bolesti a smutku potopen.
Na světlo ani na další krok nevidím,
za všechno jen sám sebe vyním.
Kdo jiný by za to mohl než já,
kdo jiný za to zodpovědnost má.
Kdo jiný by mi pomoci mohl,
než já sam i když jsem se už zavrhl.
Do temné noci,
z které už není pomoci.
Z které už cesty není,
a nic to nikdy nezmění.
Jen bolest a nenávist znám,
nic jiného v srdci nemám.
Jsem jen odpad na dně sklenice,
jsem skažené víno sklizené z vinice.
Nejsem k ničemu jen jediné mě čeká,
smrt a dřevěná deka.
Kéž by přišel dříve konec,
a k pohřbu hrál mi už zvonec.
Kdy přijde ta chvíle,
to nikdo nevíme.
Moje však už se pomalu blíží,
kéž oči se mi už naposled klíží.
Je to konec doufám a ne jen další sen,
již z rakve nechci nikdy vyjít ven.
ČTEŠ
Sbírka básniček prázdného srdce
RandomBásničky které mi pomáhají zvládat mé deprese tím že je píšu aneb sbírka skoro všech básní co jsem kdy napsal přepsané jak mi jdou pod ruku.
