Jak lidi můžou věřit v něco co není,
jak můžou věřit že se to změní.
Štěstí a radost jen iluze pomijivá,
ač se to nezdá vždy to tak bývá.
V mém životě nikdy jsem ho nepoznal,
co udělal jsem špatně že bych ho nepozval.
Ne hledám ho stále dokola,
ale život ze mě dělá kokota.
Už myslím že jsem ho někde našel,
ale nenajdu ho i kdybych u toho pošel.
Je to něco co nepoznám v životě ani jednou,
nezažiji tu chvíli pěknou.
Vzdávám to smysl už to nemá,
dál se to takhle už nedá.
Už nemám sílu nejsem schopen,
dávno jsem pochopil že asi nejsem hoden.
A tak kašlu na štěstí tu iluzi zlou,
končím beznadějnou pouť mou.
ČTEŠ
Sbírka básniček prázdného srdce
RastgeleBásničky které mi pomáhají zvládat mé deprese tím že je píšu aneb sbírka skoro všech básní co jsem kdy napsal přepsané jak mi jdou pod ruku.
