Sbírka básniček prázdného srdce

Empty

Nejsem tělo co má duši ani duše co má tělo,

jsem prázdný vždycky to tak asi bylo.

Byl jsem pozadu vždy o krok,

a přitom doběhnout je trvalo by rok.

Jsem pozadu a nedosáhnu na ně,

i když běžím a natahuji se vše marně.

Jednoho dne zmizí a nebudou tu už,

co mam dělat jsem jen slabý muž.

Tvářím se silně i když často na dně se cítím,

nechci je zatěžovat jsem slabý sebe za to viním.

Chtěl jsem pro ně silný být,

tvářit se šťastně a pro ně žít.

Ale i já mám asi hranici svoji,

nemůžu tu pro ně být omlouvám se přátelé moji.

Už nezvládám to asi dál,

stává se ze mě depresí král.

Už znám jen dno ne však cestu z něho,

krve slastná přijď smrti něho.

Už nedokážu dále stát,

už nedokážu se ani smát.

Už nedokážu být kdo jsem byl,

ani kousek už ve mně nezbyl.

Ani kapka ani světlo ve tmě,

ani jiskra ani stopa ve mě.

Jsem jen prázdná schránka bez duše,

už pomoct mi nikdo nemůže.

Je tu prázdnota temnota duše mojí,

jen jizvy rány co se nezahojí.

Nakonec upadnu i já a už nevstanu znova,

je to konec ne naděje nová.

Zůstanu ležet až do konce času,

již nikdy nespatřím tu krásu.

Nečekám nic jen konec můj,

zasloužený za život svůj.