Učarovala mi [Luna a Draco]

Nikdy bych ti neublížil

Byl začátek jedenáctého měsíce roku. Venku bylo chladno, pršivo a slunce se mezi mraky objevovalo jen málo. Chodby Bradavické školy působily touto dobou chladněji než kdy jindy a studenti se v nich příliš nezdržovali a raději byli zalezlí ve třídách nebo společenských místnostech své koleje.

Draco Malfoy stál opřený o stěnu, ruce v kapsách hábitu, který měl na sobě. Sledoval dívku, která seděla ve výklenku chodby a něco malovala do svého sešitu. Na sobě měla barevný svetr, šedou sukni do půli stehen a  černé nadkolenky. Boty se válely na zemi vedle její školní tašky. Její blonďaté vlnité vlasy, které když byly rozpuštěné sahaly až k jejím bokům, měla zapletené v copu. Několik volných pramínků jí rámovalo jemný obličej. Na rtech jí hrál krásný úsměv a zdálo se, že vůbec neví o chlapcově přítomnosti.

I kdyby Draco chtěl, nemohl od ní odtrhnout oči. Tato dívka ho okouzlila už začátkem šestého ročníku. Když se vrátil letos do Bradavic, aby dokončil poslední ročník, neb mu to loni válka s temným pánem neumožnila, uvědomil si, že je do ní zakoukaný víc než si myslel.

Učarovala mi pomyslel si mladý blonďák a usmál se. Za ten rok co ji pozoroval zjistil, že jestli existuje nějaká dívka, nezmijozelka, která by mu dovedla odpustit a milovat ho, je to právě ona, Luna Láskorádová.

Draco, který nevnímal nic než blonďatou havraspárku, si nevšiml, že se v jinak prázdné chodbě někdo objevil. Členové zlatého tria vešli do chodby opačnou stranou, než kde stál zmijozelský princ. „Malfoyi" zavolal Harry Potter a tím Draca vytrhl ze zasnění. „Co to tu děláš? Chceš Luně ublížit? Ona přeci není mudlovského původu!" vyjel na blonďáka chlapec s jizvou a vytáhl hůlku. Jak se zdálo, Luna vůbec nepostřehla, že by se snad na chodbě něco dělo. Draco pohotově vytáhl hůlku a namířil na černovlasého válečného hrdinu, ale nic mu neodpověděl. „Harry, prosím nech toho." řekla klidně Hermiona a položila svému příteli ruku na rameno, aby ho uklidnila. ,,Hermiono, je to Malfoy. Musíme si dávat pozor." odpověděl jí na to Ron. Kudrnatá čarodějka se nadechla k odpovědi, ale nakonec nic neřekla a svou ruku stáhla zase zpět.

„Tak mluv! Co tu chceš?" vykřikl Harry na Draca a dál na něj mířil hůlkou. „Co bych tu asi chtěl. Studuju tady, Pottere. Jestli sis nevšiml, jsem tu už od začátku roku a já bych řekl, že všiml, protože tohle není náš první rozhovor." zasmál se blonďák a sklopil hůlku. Tahle odpověď Harryho vytočila a poslal proti zmijozelovi odzbrojovací kouzlo. Draco to nečekal a jeho hůlka skončila v ruce vyvoleného.

„Vrať mi mou hůlku."procedil mezi zuby nyní naštvaný blonďák a rychlým krokem se vydal k zlatému triu. Byl vytočený, nic přeci neudělal!. Chtěl Potterovi alespoň jednu vrazit, když už na něj nemůže zaútočit hůlkou.

„Nedělej to, prosím." zazněl chodbou tichý přesto důrazný hlas Luny. Dracovi při zvuku jejího hlasu poskočilo srdce a zastavil se. Nemohl udělat něco, co by si ona nepřála. Zraky všech přítomných se obrátily k havraspárce.

Luna přešla k Harrymu a usmála se na něj. „Neboj se Harry. Nic se nestalo, já to zvládnu." zašeptala mu a lehce se k němu naklonila. Poté si od něj vzala Dracovu hůlku. Chlapec s jizvou na čele pokýval hlavou a obrátil se k odchodu. „Luno, jsi až moc laskavá." řekla blonďaté dívce Hermiona, ale bylo vidět, že jí mrzí, že se Draca nezastala sama. Poté se společně s Ronem připojili k Harrymu a odešli pryč.

Luna se až nyní otočila čelem k Dracovi. Stál na tom samém místě, jako když poprvé promluvila. Zkoumal ji pohledem a čekal, co udělá. Havraspárka se vydala k němu jemnou chůzí. Když došla před něj, tak se zasmála zvonivým smíchem. Draco se cítil jako ve snu. Nikdy předtím s ní přímo nemluvil, ještě u něj nebyla tak blízko.

Dívka se posadila na zem a zahleděla se do šedomodrých očí, které připomínaly letní bouři. Draco polkl při pohledu na Lunu a snažil se z hlavy vyhnat obraz blondýnky, která před ním klečela, protože se nutně potřeboval plně soustředit na realitu.

Zmijozel se posadil na zem naproti Luně a mírně se pousmál. ,,Nechtěl jsem ti ublížit Luno" řekl tiše a zahleděl se jí do očí. Toužil pohladit ji po tváři, přitáhnout si ji k sobě a políbit ji.

„Vím, že nechtěl." věnovala havraspárka chlapci krásný úsměv a podala mu hůlku. Když si ji Draco bral, nenápadně se dotkl její ruky. „Nikdy bych ti neublížil. Nikdy.“ promluvil znovu mladý zmijozel a chytil Lunu za ruku.

Dívka mu ruku jemně stiskla a zvedla se ze země. Na chvíli se jí přitom vyhrnula sukně a Draco byl v tu chvíli opravdu vděčný, že má na sobě hábit. Luna odešla k výklenku, kde si vzala do jedné ruky boty a do druhé školní tašku. „Krásný zbytek dne" popřála mu a zmizela za rohem.

Draco se ještě pár chvil vzpamatovával z toho, co se stalo. Mluvil s dívkou svých snů! A to doslova, jelikož Luna Láskorádová ho ve snech navštěvovala pravidelně.

Chtěl už odejít, když si všiml, že ve výklenku zůstal ležet dívčin sešit. Došel pro něj a pohlédl na kresbu, kterou Luna dnes vytvořila. Byl na ní on opřený o stěnu. A to si myslel, že o něm nevěděla!