Učarovala mi [Luna a Draco]

Vidění

Draco Malfoy seděl ve velké síni, která byla plná studentů. Jeho večeře ležela na stole před ním, ale on jí nevěnoval žádnou pozornost. Od posledního rozhovoru s Lunou uběhl již celý týden. Ona na něj znovu nepromluvila a on byl příliš zbabělý, než aby se o to pokusil.

„Draco, zlatíčko, co se děje? Jsi nějaký zamyšlený“ promluvila na něj z ničeho nic Pansy, která se objevila vedle něj a co nejvíce se k němu přimáčkla. Zmijozelský princ se vrátil zpět do reality a odtáhl se od tmavovlasé dívky, která měla z nějakého důvodu pocit, že ona a Draco k sobě patří.

„Nic se neděje Pansy. Všechno je v pořádku." snažil se znít přesvědčivě blonďák a usmál se. Pansy očividně nebyla nejbystřejší, protože vůbec nepostřehla, že by to snad nebyla pravda. Narozdíl od Luny, ta lež totiž pozná. Ale jí nikdo nelže. Nikdo nemá důvod nebýt k ní upřímný pomyslel si Draco a zahleděl se na dívku o které přemýšlel.

Luna si zrovna z kousků zeleniny něco stavěla. Zmijozel by si opravdu přál vědět, co tvoří. Byla tak jiná, tak zvláštní a přesně to ho na ní tolik přitahovalo.

Havraspárka najednou zvedla svůj pohled, jakoby vycítila, že ji někdo pozoruje a podívala se na Draca. Blonďák se lekl, že ho přistihla při činu, ale pohledem neuhnul. Luna se na něj usmála jedním z nejkrásnějších úsměvů, které kdy viděl a poté se zvedla od stolu, vzala si školní tašku a odešla z velké síně.

Draco se probral ze zasnění a také se zvedl, protože musel jít na vyučování. Hodina věštění, kterou teď měl, byla ve středu večer a byla pouze pro dobrovolné zájmece, kterým Draco samozřejmě byl, hned jakmile se dozvěděl, že se na hodinu zapsala i Luna.

Když přišel do třídy, sedl si na své místo, které bylo hned za jeho milovanou dívkou. Není mou milovanou pomyslel si trpce. Byl ve dvojici s Blaisem Zabinim, který byl jeho nejlepším přítelem a jako jediný věděl, že je Draco Malfoy zamilován do podivínky z Havraspáru.

„Studenti, dnes budete svému partnerovi věštit jeho budoucí život pomocí karet. Návod máte na straně 63." začala hodinu profesorka a nalila si čaj do velkého hrnečku, který měla položený na stole.

Draco předpověděl Blaisovi, že bude mít buď dvacet tři dětí nebo že bude rok žít jako mudla, což pro mladého Zabiniho nebyly moc dobré vyhlídky do budoucna.

Blaise naopak Dracovi předpověděl, že v následujících dvou měsících si velmi oblíbí knihovnu, což bylo dost nepravděpodobné, protože blonďák si ani nebyl jistý, kde se taková knihovna nachází.

Zmijozelský princ si celou dobu všímal, jak se Luna s Nevillem smějí a navzájem si věští své osudy. „Budeš mít překrásnou ženu, drahý Neville." usmála se Luna na Nevilla a když mu to říkala, lehce se k němu naklonila. To Dracovi samozřejmě neušlo a vůbec se mu to nelíbilo.

Blonďatý zmijozel skutečně žárlil a když uslyšel o kráse jeho budoucí ženy, vyděsilo ho, že by to snad mohla být Luna. Jeho Luna.

Nevill položil svou ruku na tu Luninu a věnoval jí milý úsměv. To už Draco nevydržel a prudce se postavil. Tím způsobil, že židle na které seděl se převrátila a pohledy všech přítomných se na něj obrátily.

Všechny, kromě pohledu Luny, která se dívala někam pryč a vypadala, že vůbec není při smyslech. Stavu mladé havraspárky si všiml Nevill a zavolal profesorku.

„Má vidění! Ona má vidění, no to je úžasné! Vždycky jsem věděla, že ona to v sobě má!" mluvila nadšeně profesorka a pozorovala Luninu tvář.

Náhle se blonďatá havraspárka probrala a vypadala velmi zmateně. Těkala pohledem mezi Dracem a profesorkou, která na ni okamžitě vychrlila spoustu otázek.

„Copak nevidíte, jak je zmatená? Vezmu ji na ošetřovnu." vložil se do toho odvážně zmijozelský princ, který měl o Lunu opravdu strach. Dřív než by snad profesorka něco namítla, vzal blondýnku za ruku a odvedl ji z učebny.

Luna nic neřekla a nechala se vést Dracem až na ošetřovnu. Ani si neuvědomila, že ji pořád drží za ruku, protože byla stále velmi omámená z vidění, které měla.

„Madam Pomfreyová!" zvolal Draco, když dorazili na ošetřovnu a posadil Lunu na nejbližší lůžko. „Ano? Co se děje? " optala se Bradavická ošetřovatelka, když se u nich objevila.

„Luna měla vidění, je hodně zmatená. Potřebuju aby jste ji zkontrolovala." mluvil naléhavě Draco a nespouštěl oči z blondýnčiny tváře.

Madam Pomfreyová provedla pár diagnostických kouzel a potom ujistila Draca, že bude stačit kostička čokolády, kterou mu taky následně podala a zmizela ve dveřích své kanceláře.

„Tady máš. Sněz ji." podal zmijozel čokoládu havraspárce, která si ji bez řečí vzala. Nejprve ji olízla a poté vložila do úst. Draco nevěřil, že tohle stačí, aby měl co dělat s nyní nevhodnými myšlenkami.

„Děkuji ti,  Draco" zašeptala Luna a zahleděla se blonďákovi do očí. Bylo to úplně poprvé, co ho oslovila jménem. Líbilo se mu, jak krásně znělo jeho jméno, když ho řekla zrovna ona.

Dívka zvedla svou ruku a položila chlapci na tvář svou příjemně teplou dlaň. Po chvíli se usmála, svou dlaň stáhla a rychle opustila místnost.

Draco pozoroval místo, kde před chvílí stála Luna a svou dlaň si položil tam, kde před chvílí byla ta její. Dal by cokoli za to, kdyby tu s ním zůstala déle.