Učarovala mi [Luna a Draco]

Tišící kouzlo

Tichem knihovny se neslo škrábání brka madam Pinceové, která si něco zaznamenávala na list pergamenu. Knihovnice neustále vrhala nervozní pohledy na zmijozela, který seděl v křesle naproti vchodu. Draco seděl nehybně, téměř nemrkal a upřeně sledoval veliké dveře.

Od té krásné noci v komnatě nejvyšší potřeby se mu Luna vyhýbala. Už zas. Ubíjelo ho to neskutečným způsobem. Kdyby mu na celé té záležitosti s ní tolik nezáleželo, už by se na to vykašlal. Jenže záleželo, proto teď seděl v knihovně a čekal, jestli se tu Luna objeví. 

Pokaždé, když nějaký student vešel, Draco sebou lehce trhl a na příchozího se zle zamračil. Madam Pinceovou to vyvádělo z míry. Dveře se znovu otevřely a dovnitř vstoupila Luna. Strnule stála s rukou na klice a nevěděla co si počít. Draco na ni pár chvil strnule hleděl, potom se prudce postavil, až se křeslo posunulo o pár centimetrů dozadu, a vyrazil k dívce. 

Chytil její volnou ruku a vedl ji do útrob knihovny, nevšímaje si tichých nadávek madam Pinceové na jeho osobu. Zmijozel rychlým krokem mířil co nejhlouběji do labyrintu spletitých uliček, až musela havraspárka chvílmi popobíhat. Slyšel Lunin těžko zadržovaný smích, který ulevil jeho svědomí, protože s ní zacházel přeci jen trochu nehezky. 

Ocitli se v části knihovny, kde byli zcela sami. Draco, nedbaje jejich zrychlený dech, začal dívku líbat. Luna se nebránila a políbení mu vracela. Zmijozel blondýnce vyhrnul sukni, přejel jí dlaní po vnitřní straně stehna a užíval si její tichý povzdech. V euforii pocitů a mladické nerozvážnosti Draco osvobodil své vzrušení a o chvíli později už přirážel proti Luně, která měla alespoň tolik slušnosti, že někdy mezi tím stihla vyslovit tišící kouzlo. 

Když se jejich rozbouřené hormony uklidnily, stály v objetí uprotřed uličky, trochu zpocení a naprosto spokojení. Draco se od dívky trochu odtáhl a s tichým kouzlem začaly v Luniných vlasech rozkvétat sedmikrásky. ,,Miluji Tě Luno." zašeptal Draco, ztrácejíce se v jejích očích. 

Luna ho pohadila po tváři a hluboce ho políbila v odpověď, než se vzdálila a zmizela neznámo kam. Draco se hořce zasmál a sám se vydal z knihovny pryč.

----------------------------------------------

Draco nervózně postával u vchodu do velké síně, kde se odehrával vánoční ples. Měl na sobě slavnostní hábit, který si neustále hlazoval. Co když nepřijde? Co když přijde s někým jiným? Co když na mě zapomněla? probíhalo mu myslí a on měl co dělat, aby se alespoň trochu uklidnil.

,,Oh, Draco, tady jsi!" ozvalo se najednou vedle něj. Draco se s protočením očí podíval na Pansy, která k němu přistoupila a sladce se na něj usmívala. ,,Co chceš Pansy?" zeptal se trochu ostřeji, než původně zamýšlel. Zmijozelka, nevšímaje si jeho odmítavého postoje, k němu přešla ještě blíže a tišším hlasem prohlásila ,, Draco, ty víš přesně co já chci.", přičemž se mu zahleděla do očí a jazykem si navlhčila rty. Blonďák se jí chystal odpovědět, když mu pohled padl na dívku scházející schody. Tiše polkl a bezeslova na ni hleděl, ohromen její krásou.

Luna pomalu scházela schody, nohy výjimečně obuté v zlatých lodičkách. Šaty, které kopírovaly její ladné křivky, jakoby zářily. V rozpuštěných vlasech jí kvetly sedmikrásky. Kolem krku jí visel drobný zlatý řetízek si přívěškem ve tvaru slunce. Byla jednoduše nádherná.

(její šaty, mrk mrk)

Luna, která vypadá jako sluneční víla. Draco se pobaveně ušklíbl a obešel zaraženou Pansy, aby pomohl havráspárce ze schodů. Zmijozel se k blondýnce naklonil a zašeptal jí do ucha pár lichotících slov, načeš ruku v ruce vstoupili do velké síně, ignorujíc překvapené pohledy svých spolužáků a profesorů. Jen Blaise, Hermiona a Severus se netvářili nijak zvlášť v šoku. Hermiona a Blaise proto, že o všem věděli. Odkud to věděl profesor Snape ví jen sám Merlin.

Draco a Luna spolu protančili velkou část večera. Smáli se, užívali si a sem tam si věnovali krátké políbení. Po desáté hodině večerní, když už mladší stuenti odešli do svých pokojů, seděli společně u jednoho ze stolů a smáli se historce, kterou Luna vyprávěla.

,,Luno, smím prosit?" zeptal se dívky Nevill, který k nim přistoupil a mile se na Lunu usmál. ,,Ach, ano Neville, moc ráda si s tebou zatančím." oplatila havraspírka nebelvírovi úsměv a postavila se.

Než se nechala Nevillem odvést na tanenční parket, políbila Draca na rty a šeptem mu slíbila, že se vrátí.

Draco pozoroval tančící pár a tvářil se nanejvýš mrzutě. Nevill si byl vědom zásad společenského tance a jeho dlaň stále spočívala na dívčině lopatce, což bylo dobře. Draco byl zkrátka majetnický a ač si nebyl jistý, co přesně mezi ním a Lunou je, ani za nic o to nechtěl přijít.

Hudba skončila a havraspárka s nebelvírem se rozloučili. Nevill odešel ke svým přátelům, ale Luna se k zmijozelovi nevydala. Místo toho se rozešla k místu, kde stál Severus Snape. Draco zamračeně pozoroval jejich debatu a nechal se pohltit nepříjemným pocitem.

Vstal a opustil velkou síň. Posadil se do nedalekého výklenku a pozoroval školní pozemky. Proč se k němu nevrátila?

Těsně předtím, než mu někdo položil ruku na rameno, ucítil květinovu vůni. Jen díky tomu se nepolekal. Luna si k němu přisedla a zahleděla se do jeho šedých očí. ,,Miluji Tě Draco." splynulo jí ze rtů tiše a odevzdaně sledovala jeho reakci. Srdce se mu divoce rozbušilo a on jí hluboce políbil. Je mou milou.

KONEC