Učarovala mi [Luna a Draco]

vidina by asi nebyla hmotná

„Luno, Luno, Luno,.." mrmlal si pro sebe blonďatý zmijozelák, který se vrávoravou chůzí snažil dostat neznámo kam.

Bylo dávno po půlnoci, hrad byl ponořen do tmy a většina jeho obyvatel se nacházela v říši snů. Bylo s podivem, že se Draco zatím vyhl hlídce a na nikoho nenarazil, zvlášť když se nesnažil být nijak tiše.

Už několik dní byl Draco zamlklý a smutný. Dokonce tak moc, že si toho všimla i Pansy Parkinsonová, která se samozřejmě jala utěšování. Zmijozelský princ měl co dělat, aby jejím snahám unikl.

Tentokrát se Draco nesvěřil ani svému nejlepšímu příteli, ale Blaisovi nedělalo problém domyslet si, co se asi mohlo stát, takže blonďatého chlapce tiše podporoval a odváděl Pansynu pozornost jinam.

Když šel Draco dnes večer na večeři, potkal před velkou síní Lunu, která se smála něčemu, co jí řekl Nevill. Smutný blonďák se otočil, odešel zpět do svého pokoje ve zmijozelských komnatách a z pod postele vytáhl lahev ohnivé whisky, aby na pár chvil zapomněl na svá trápení.

A tak se nyní opilý toulal hradem, aniž by si uvědomoval, že tím může jeho kolej přijít o dost bodů a on dostat pěkně dlouhý trest.

„Luno.." zopakoval znovu Draco a přímo před ním se skutečně zjevila blonďatá havraspráska „..neopouštěj mě " zaprosil, ale dívka se rozplynula a Dracovi došlo, že to byla jen pouhá vidina.

Neznámo kdy se blonďatý chlapec objevil v sedmém patře. Bylo záhadou, jak se dostal až sem, protože sotva šel a ze sklepení to byl pěkný kus cesty.

Opilý zmijozel se rozhodl posadit na zem a opřít se o stěnu. Provedení nebylo příliš elegantní a on se s žuchnutím ocitl na chladné podlaze. Začal pociťovat únavu a na chvíli zavřel oči, protože se s ním celý svět nehezky točil.

Když znovu otevřel oči, stála před ním Luna. Kdykoli jindy by se možná i lekl, ale v jeho stavu toho nebyl schopen, navíc si byl jistý, že je to jen další vidina.

Mladá dívka měla v očích překvapení, když si uvědomila, že Draco Malfoy před ní sedí tak trochu úplně na mol. Klekla si k němu a pohladila ho po vlasech.

„Draco, jsi v pořádku?" zašeptala a dotkla se jeho tváře.

„V pořádku. Já? Jo, v pořádku." zamumlal chlapec a uchechtl se.

Luna si všimla, že kousek od nich se začaly zjevovat dveře. Komnata nejvyšší potřeby zkrátka veděla, kdy jí bylo potřeba.

„Draco, pojď snít." promluvila tiše havraspráska a chytila blonďáka za ruce.

„Snít. Snít. Snít." smál se Draco, ale s Luninou pomocí se mu povedlo dostat na nohy.

Mladá dívka pomohla chlapci až ke dveřím, ačkoli to pro ni nebylo vůbec jednoduché. Draco byl přeci jen vyšší a těžší než ona.

Luna otevřela dveře a odvedla chlapce do velké postele, která se nacházela uprostřed místnosti. Draco se na postel okamžitě svalil a zavřel oči.

Luna blonďákovi alespoň sundala boty a přikryla ho peřinou, při čemž si pomyslela, že mu určitě musela být zima, neb měl na sobě pouze košili a kalhoty.

Dívka sledovala Dracovu tvář a trochu se vyděsila, když chlapec z ničeho nic otevřel oči.

„Luno, neopouštěj mě. Vím, že jsi pouhá vidina, já vím. Neopouštěj mě." pronesl Draco a bylo s podivem, že mu bylo rozumět a v jeho hlase se neodrážela ani kapka alkoholu.

Bylo vidět, že dívka nad chlapcovými slovy uvažuje. Nakonec se usmála a vlezla pod peřinu vedle Draca, který na nic nečekal a Lunu si k sobě přitáhl a pevně ji objal, aniž by si uvědomil, že vidina by nejspíše nebyla hmotná.

----------------------------------------------------------

Do komnaty nejvyšší potřeby se velkým oknem vkrádalo sluneční světlo. Ve velké posteli společně oddechovali dva studenti bradavické školy, přitisknuti k sobě. Jako první se z krásného snění probral Draco.

Otevřel oči a trochu se ošil, protože pocítil mírnou bolest hlavy. Jakmile si ovšem uvědomil, kdo leží v jeho náručí, všechna bolest zmizela.

Draco Malfoy měl tu schopnost, že ač se opil jakkoli chtěl, druhý den si pamatoval naprosto vše. Těžko říct, jestli to byl dar nebo prokletí, nyní za to byl ovšem vcelku vděčný

Jen těžko popsat, jak se chlapec v tuto chvíli cítil. Merline, dívka jeho srdce s ním byla v jedné posteli! Přitáhl si Lunu ještě blíž k sobě a konečky prstů ji pohladil po tváři.

Dívka se po jeho dotyku usmála, ale spala dál. Draco si nesmírně užíval to, co se právě dělo. Vdechoval její květinovou vůni a po chvíli se odvážil políbil blondýnku do vlasů.

Tento dotyk Lunu už probudil a ona k chlapci zvedla hlavu. Pohlédla Dracovi do očí, ale on jí pohled neopětoval. Jeho oči sledovaly dívčiny měkké rty, nyní trochu pootevřené.

Byli si tak blízko, že stačilo jen pár centimetrů, aby se políbili. Draco se k Luně trochu přiblížil a jejich rty se o sebe otřely v jemném doteku. Srdce se mu chvělo a dech se zatajoval.

Havraspráska se ale oddálila, rychle vstala z postele a utekla z komnaty pryč. Ovšem tentokrát si ji Draco nechtěl nechat utéct jen tak a rozběhl se za ní.

Doběhl ji na konci chodby a chytil ji za ruku. „Neutíkej mi!" zašeptal prosebně a pohlédl jí do očí.

Sám nevěděl, kde se v něm ta odvaha v následujících chvílích vzala, ale přitáhl si Lunu k sobě, chytil ji kolem pasu a políbil ji.

Nebyl to polibek pomalý a jemný, ale ani vášnivý a hrubý. Byl tak nějak směsicí všeho, co Draco k Luně cítil.

K blonďákově překvapení se Luna neodtáhla, ale polibek prohloubila a položila své dlaně na chlapcovi tváře.

A tak tam stáli celou věčnost a nebo jen jedinou vteřinu chyceni v polibku.

Když polibek nakonec přeci jen ukončili, Draco se bál otevřít oči. Cítil, jak se od něj Luna odtáhla a opustila jeho náruč a slyšel, že utekla pryč.

„Neutíkej mi.."zašeptal znovu a otevřel oči.