Učarovala mi [Luna a Draco]

Být šťastná

! Předem upozorňuji, že tato kapitola není vhodná pro osoby mladší patnácti let ( a pro každého, kdo má problém s tím, že sex je běžnou součástí většiny existencí na naší krásné planetě ) !

Přesně v sedm hodin večer vkročila do chodby v sedmém patře mladá čarodějka. Na sobě měla levandulové šaty s dlouhým rukávem, které jí sahali po kolena a teple vyhlížející rozepnutý pletený svetr. Tak jako obvykle byla bosa a kotník jí zdobil náramek s dřevěnými korálky. Své dlouhé blonďaté vlasy měl rozpuštěné, takže jí v nepravidelných loknách splývaly po zádech až k bokům.

Draco, který na ni už čekal opřený o stěnu, z ní hodnou chvíli nemohl spustit oči. Byla jednoduše nádherná.

Když se vzpamatoval, přešel k ní, chytil ji za ruku a propletl si s ní prsty. Beze slov spolu došli doprostřed chodby a zmijozel zavřel oči. Po chvíli se před nimi zformovaly dveře a oni vešli do, podle blonďákových představ vytvořené, komnaty.

Draco sledoval, jak se Luně zatajil dech a sám se rozhlédl po komnatě, byl na sebe pyšný. Na dřevěné podlaze ležela na dotyk velmi příjemná deka a na ní mnoho různě barevných polštářků, v rohu se nacházel krb, kde příjemně praskal oheň a byl jediným zdrojem světla. Tedy, téměř jediným. Místo stropu se nad nimi totiž vyjímala jasná noční obloha.

Luna dojatě pozorovala tu krásu a pomalu se vydala ke krbu.

„Draco, to je nesmírně krásné!" zašeptala, jakoby se bála promluvit nahlas a otočila se k zmijozelovi čelem.

„Jsem moc rád, že se ti to líbí Luno." usmál se na ní blonďák a přešel až k ní.

Dívka ho místo odpovědi objala a zavřela oči. Draco jí objetí opětoval a cítil se šťastně. Přál si, aby tahle krásná havraspárka byla jeho milou.

Luna se od něj po chvíli odtáhla, vzala ho za ruku a odvedla k dece, kde si lehla a svůj pohled stočila k hvězdé obloze. Draco si bez vahání lehl vedle ní a ona se k němu přitulila.

„Co plánuješ po škole?" zeptal se zvědavě Draco, aby zjistil o havraspárce více.

„Být šťastná." usmála se Luna, ale ve své odpovědi pokračovala, protože veděla, co měl zmijozel na mysli. „Asi převezmu po tatínkovi Jinotaj a budu provádět pokusy s lektvary. Co máš v plánu ty, milý Draco?"

„Chtěl bych se stát lékouzelníkem, tíží mě svědomí." přiznal blonďák a při vzpomínce na minulost posmutněl.

„Ale přál bych si jím být i proto, že by mě to bavilo." dodal ještě a vyhnal temné vzpomínky ze své mysli.

„Je velmi důležité být šťastný a milovat. Láska je smysl, můj milovaný." odvětila mu Luna potichu a znovu se usmála.

„Láska je smysl." zopakoval po ní Draco. V krbu zapraskalo dříví a oni se na chvíli ponořili do ticha, ztraceni ve svých myšlenkách.

„Nemá pravidla ani hranice." pronesla Luna z ničeho nic a dál zaujatě pozorovalo hvězdy.

„Ve vztazích se obvykle postupuje podle určitých pravidel, tak nějak postupně." odpoveděl jí blonďák zamyšleně.

„Nejsem zastánce těchto pravidel." pronesla dívka a pohlédla Dracovi do očí.

Blonďák jí pohled oplácel dokud se Luna na chvíli neotočila zpět k noční obloze.