Soulmates | L.S. [CZ]

3.

Den ve škole naštěstí uběhl rychle. Po poslední přednášce jsem se líně opřel o zídku vedle vchodových dveří. Vytáhl jsem z krabičky jednu cigaretu a následně ji zapálil. Najednou se přede mnou objevila ruka mého kamaráda Zayna. Všiml jsem si, že mezi rty opatrně drží stejný předmět jako já a až po chvíli mi došlo, že natažená ruka přede mnou si žádá zapalovač. Po zapálení cigarety si ho okamžitě schoval do kapsy od bundy a já věděl, že to bylo naposledy co jsem svůj zapalovač viděl. Pomalým krokem jsme se vydali na parkoviště k Zaynovu autu. Občas spolu trávíme odpoledne u něj doma, pořád je to maminčin chlapeček a tak má tisíce her na playstation. Já jsem rád že z brigády zvládnu platit nájem a neumřít při tom hlady.

Cigaretu jsem hodil na zem a podrážkou boty po ní přejel, abych ji típnul. Otevřel jsem zadní dveře a hodil si batoh do auta, Zayn udělal to samé. Sedl jsem si na místo spolujezdce a okamžitě jsem připojil svůj telefon k reproduktoru. Kdybych tak neučinil, musel bych celou dobu poslouchat Zaynův playlist. Pustil jsem si proto svoje milované Oasis. Zayn jen protočil očima, ale já věděl, že mu můj hudební vkus nevadí. Kéž bych tohle mohl říct já o tom jeho. Nějakou dobu jsme si povídali o bůhvíčem. Zayn je můj nejlepší kamarád, protože si máme vždycky co říct a nedokážu se s ním nudit. Byl první člověk se kterým jsem se začal bavit když jsem se nastěhoval do Londýna. Zrovna mi vyprávěl nějakou vtipnou historku a já se smál tak, že jsem skoro nemohl dýchat, když moje ruka vyletěla do vzduchu se vztyčeným ukazováčkem. Zmateně se na mě podíval a přišlo mi, že se možná i trochu lekl a trhl volantem. Když mu pak došlo co se děje, začal se hlasitě smát. Z reproduktoru se totiž linuly první tóny písničky Slide away. Tu písničku miluju už od doby, co jsem byl dítě. Okamžitě jsem si začal zpívat, na což Zayn reagoval silným udeřením pěstí do mého ramene. Naštvaně jsem se odtáhl, ale zpívat jsem nepřestal.

Když jsme dojeli k Zaynovi domů, musel jsem okamžitě pohladit jeho psa. Byl to reflex a hlavně mi neskutečně chyběl můj pejsek Cliff, který musel, vzhledem k mé nájemní smlouvě, zůstat u rodičů. V kuchyni stála Zaynova maminka, slušně jsem ji pozdravil a vydal se za svým kamarádem po schodech do jeho pokoje.

Ani nevím po kolikáté jsem ho už porazil, když se urazil že se mnou FIFU hrát nebude. „Hele Zee, budu muset jít. Kladiváři dnes hrají s Rovers a já bych rád stihl výkop. Tak mě napadá, nechtěl bys jít se mnou?" Zayn ví, jak moc velký fanoušek fotbalu jsem. Bylo to celé moje dětství a doteď mě mrzí, že jsem musel přestat. Kdo ví, možná bych mohl proti West Hamu nastoupit i já. Můj kamarád na mě hodil pohled jeho temně hnědýma očima a nakonec souhlasil. Vypískl jsem radostí.

Fotbalový stadion nebyl daleko, rozhodli jsme se proto jít pěšky, abychom si oba mohli dát pivo. Nejsem zrovna fanouškem West Hamu, ale na fotbal sem občas zajdu. Chybí mi to. Dnešek byl ale naprosto jiný. Proti Kladivářům se postaví klub z mého milovaného rodného Doncasteru. A ještě úžasnější na tom je, že barvy svého klubu bude obhajovat můj dlouholetý kamarád Stan. Vyrůstali jsme spolu, chodili spolu do školy, na fotbal, neuměli jsme jeden bez druhého žít. Až vysoká nás rozdělila, když jsem se z Doncasteru musel odstěhovat do Londýna.

Celý zápas jsem si užíval plnými doušky. Překvapilo mě, že se bavil i Zayn, vypadal opravdu šťastně. Potkal jsem se s pár kluky, se kterými jsem chodil na střední, prohodili jsme pár slov, ale nebylo to nic převratného. Dobrý vztah jsem si kvůli dálce zvládl udržet jen se Stanem. Ten mi udělal neskutečnou radost, když vstřelil rozhodující gól. Ale i přes neskutečnou euforii z výhry Rovers jsem si musel potichu zabroukat nejznámější chorál West Hamu. Když se totiž stadionem začalo rozhléhat „I'm forever blowing bubbles...", na mých rtech se vytvořil nepatrný úsměv. Klidně bych Donny miloval i víc, kdyby to šlo, ale fanoušci Kladivářů jsou prostě špička v celé lize.

Po zápase jsme došli k Zaynovi domů. Jeho mamka mi nabídla, že mě odveze domů, když Zayn pil, za což jsem jí byl moc vděčný. Doufal jsem jen v jedno, že můj kamarád pojede s námi, protože jsem se bál trapného ticha a napětí mezi mnou a jeho maminkou. Naštěstí se k nám připojil a tak se autem rozléhal náš smích, doprovázející Zaynův hlas, který se z posledních sil a se zbytkem dechu snažil dokončit příběh.

Když mě vysadili před domem, byl jsem už opravdu unavený. Bylo pro mě namáhavé dokonce i otevření vchodových dveří, ale na mou obranu musím říct, že jsou opravdu těžké. Doma jsem si dal rychlou sprchu, která mě snad dneska unavila ještě víc. Byl jsem rád, že usnu hned a nebudu muset tolik přemýšlet. Stihl jsem si ještě nastavit budík na další den a vydal se do říše snů.

Ahoj všichni (pokud to vůbec někdo čte, hehe)! Původně jsem neměla v plánu na konce kapitol něco psát, ale dneska to tak nějak cítím.. Po měsíci jsem se dokopala k dalšímu dílu, takže jsem na sebe tak trochu pyšná. Tenhle díl pro vás asi nebude nijak moc zajímavý, ale já musím říct, že je to první díl se kterým jsem ze své strany spokojená. Do příběhu sice vůbec nic nepřidá (zatím, kdo ví jak se to vyvine, hehe), ale aspoň by to mohlo trochu zkrátit čekání na další díly, které snad vydám dřív než za měsíc. Doufám, že se máte všichni krásně a jste zdraví! Loads of love, K.