DEMONS (Doujinshi)

8. kapitola (hadi)

Písčitá poušť přecházela v zamlženou krajinu, do které jsme vstupovali. Lucas se zastavil a podíval se na mě. Vážným hlasem pronesl:,,Teď si musíme dávat pozor. Tohle je mlžná krajina hadích démonů. Přivážu nás k sobě za pas, abychom se neoddělili, nerad bych, aby se ti stalo něco hrozného.“ Tak teď mě trochu znepokojil.

Ze svého dlouhého černého kabátu vytáhl dlouhý šátek. Zavázal mi ho kolem pasu pevným uzlem a pak kolem sebe.

Opatrně jsme vstoupili do mlžné krajiny. Měl pravdu, nebýt spojení lanem, hned bychom se rozdělili. Mlha byla bílá a neprůhledná jako mléko. Ze všech stran se ozývalo hlasité syčení.

Cítil jsem, jak se mi půda pod nohama hýbal. Jsem si téměř jistý, že jsou to hadi. Proplétají se mi pod nohama. Mám strach. Co když jsou jedovatí?

Snažil jsem se dělat co nejdelší kroky, ale cítil jsem, jak se mi Lucas vzdaluje. Najednou se lanko prudce natáhlo. Rozběhl jsem se, abych ho dostihl.

,,Bum,“ narazil jsem do Lucase a okamžitě jsem spadl. Teď jsem je viděl zřetelně. Pomalu mě oblézali sněhobílí hadi s černýma očima a růžovými ornamenty na hřbetě. Všichni se na mě otočili a začali hlasitě syčet. Otevřeli své tlamy s ostrými špičáky.

Panika. Snažil jsem se vyprostit z jejich pevných objetí. Ale je jich moc a já nemám sílu. Před mým obličejem syčel jeden obrovský had s rudýma očima. Přibližoval se, byl blíž a blíž, že mezi námi byla mezera o velikosti špendlíkové hlavičky.

Lukas se na ty hady s odporem díval, ale když viděl toho hada, tak blízko… Sáhnul po něm, aby ho odhodil. Ten se ale mrštně otočil a kousnul ho do ruky. Lucas bolestivě zasykl.

Pomalu mě pohltili. Nemůžu dýchat, nemůžu se hýbat. Dusím se. Lapám po dechu. Jejich syčení se v mích uších začíná ztrácet. Vše ze mi jako by vzdaluje a mizí.

V mizící temnotě jsem zaslechl tichý pisklavý hlas:,,Uklidněte se mí věrní sluhové!“

Všichni hadi se najednou stáhli a já jsem začal zhluboka sápat po dechu. Pěknou chvíli jsem se nemohl nadechnout, ale nakonec jsem to rozdýchal.

Přede mnou stál malý kluk růžovími vlasy jako květy sakury a očima barvy krve. Před ním ležel Lucas celý spoutaný hada. Ten malý kluk se začal hlasitě smát.

,,K-Kdo jsi?“  vyděšeně jsem se ho ptal. On mi hned opovržlivě odpověděl:,,Co, on ti to neřekl? Jsem hadí princ, strážce všech hadích démonů, kteří prolézají lidská obydlí a zabíjí lidi, které chci vidět mrtvé. Můžu zabít kohokoliv a nikdo z lidí nebude vinit mě. Jmenuju se Midgard a jsem syn Lokiho, Germánského ďábla. A tvoje jméno?“

,,J-Jmenuju se Oliver.“ Potichu jsem mu odpověděl, opravdu netuším, co udělá.

,,Ten Oliver? Oliver, který byl před šestnácti lety přinesen před dveře té ženy, která viní dítě, které našla, ujala se ho, aby byla šťastné, viní ze všeho, co se jí stalo? Našla ho v ručně vyrývané kolíbce a zvláštně pomalovaném šátku?“ začínal se mě ptát na věci, které ani moc nevím, jestli se staly, protože mi o tom matka řekla jen málo.

,,Asi ano, ale matka o těch věcech nic neříkala.“ Můj hlas se třásl jako žito ve větru.

Jen co jsem mu to dořekl, jeho zamračený úsměv se rozjasnil jako krajina po bouři, kde se pak utvoří duha. Usmíval se. Rozběhl se ke mně a vřele mě obejmul. Radostně mě objímal a stále mi opakoval:,, Jsem rád, že tě vidím, moc jsi mi chyběl.Samaeli, proč jen jsi chodil. Víš, jak jsi mi chyběl? Ale proč jsi sebou musel brát i tohohle ničemu Azazela. Samaeli, pojď si hrát jako za starých časů.“ Vypadal šťastně, ale nechápu o čem mluví.

,,Nevím o čem to mluvíš. Kdo je Samu… něco a Azaz… nevím, co? Navíc já jsem tě v životě neviděl.“

Zíral na mě upřeným pohledem s otevřenou pusou, z jeho očí se začaly valit slzy. Snažil jsem se ho uklidnit:,, Ne, neplakej, já opravdu nevím, o čem to mluvíš, tak mi o tom řekni, jestli chceš. Když mi to řekneš, možná si vzpomenu, jen…“

,,Děkuji Samaeli, děkuji, že jsi mě nezavrhl, jsem tak šťastný.“ Vrhl se na mě celý rozjásaný.

Ale Lucasovi se to nelíbilo a snažil se ho přesvědčit:,,Oliver si nic nepamatuje od té doby, co přišel do lidského světa, není dobrý nápad mu připomínat minulost dřív, než přijdeme domů. Jen by mu to mohlo ublížit. Navíc teď nemůžeme jen kvůli tobě zastavit, čas nás dohání. Jsem si jistý, že až si vzpomene na vše, určitě se za tebou staví. Jen nás nech teď jít prosím.“

Midgard se na Lucase podíval namyšleným pohledem, ale nakonec svolil:,,Dobře asi máš pravdu, ale tentokrát se Samaela nevzdám, nenechám ho, aby šel s tebou, ty chlípný staříku!“

,,C-Co jsi to řekl?! Ty drzý malý spratku, kdo je u tebe starý chlípník?!!“ křičel na něj celý rozčílený a celkem i uražený Lucas.

Midgard se jen začal chechtat. Lukas se nemohl ani hnout, jen se snažil dostat z hadího obětí.

Chvíli nikdo nic nedělal, krom toho, že se Midgard Lucasovi hlasitě posmíval a chechtal.

Kolem Lukase se zvedl černý oblak prachu. V dáli přicválal mohutný černý jednorožec s ebenovým brněním. Vzepnul se na zadní a svým tělem dopadl těsně vedle Lucase, z kterého spadlo pár hadů. Jednorožec sklopil hlavu k Lukasovi. On vyprostil svou levou ruku a uchopil roh jednorožce. Rychlím pohybem mu ho vytasil z hlavy. Jednorožec se změnil v černý proud temné energie kroužící dokola kolem Lucase. Několikrát máchl rohem, který se v jeho rukou změnil v meč s krátkým řetězem na konci.

Stačilo málo a sněhové hady pokryla vlna krve. Všem hadům, co byli na něm, usekl hlavy a rozpáral břicha. Teď se začal smát Lucas a Midgar na něj zíral a jeho skřípění zubů bylo slyšet, až ke mně.

,,Dobře, chápu. V tom případě půjdu s vámi.“ Midgarovi došla trpělivos a prostě vyvalil to, co chtěl. ,,To nemůžeš myslet vážně. Budeš nám překážet, nebudu se starat ještě o tebe, nic proti Olivere.“

,,Půjdu, ať se ti to líbí nebo ne. Nenechám jít Samaela samotného s tebou, ty chlípný staříku.“

,,Přestaň mi říkat chlípný staříku. Nejsem chlípník a nejsem starý. To ty jsi tu jediný nevyspělý. A jak chceš, ale chránit tě nebudu. Vůbec by mi nevadilo, kdyby se ti něco stalo.“

Midgard se na Lucase tvářil jako kyselý citron, pak se ale otočil a usmál se na mě. ,,Těš se Samueli, budeme si moci zahrát spoustu her a já tě budu chránit. Budu tvůj věrný rytíř, ochránce před chlípným staříkem.“

Lukas jen o kousek dál svíral pěsti a snažil se udržet v klidu, aby Midgarovi jednu nebo spíš hned několik nevrazil.

A tak pokračujeme společnou cestou. A protože za pár hodin, co jsme ušli od mlžné krajiny nebo-li Midgarovi země, začalo stmívat, udělali jsme si tábor v další zemi před námi. Plné stromů a spousty hmyzu. Ani nevím, jestli tu půjde usnout.

Lucas rozdělal oheň a Midgar mě stále uháněl jeho hrami. Nakonec ho Lucas odtáhl za límec a hodil na druhou stranu ohně a řekl:,, Oliver se potřebuje vyspat, tak ho pořád neobtěžuj spratku.“

Midgar jen odfrkl a lehnul si vedle ohně tak, aby na mě viděl. Lucas si lehnul jako vždy vedle mě a s posměvačnými úšklebky se díval na Midgarda. Ten se jen nechutně díval, jak mě Lucas obejmul, chtěl něco říct, ale Lucas si dal prst k puse, aby nic neříkal, protože já, jen co jsem si lehnul, veškerou únavou jsem usnul.

A tak s námi cestuje další osoba, kterou neznám a začíná cesta plná her s Midgardem.  :P