,,Trvalo ti to moc dlouho, co si myslíš, že tu budu navždy?!“
Otočil jsem se a za mnou stála tmavá postava, přibližovala se, byla blíž a blíž. Vystoupila ze tmy.
,,Já?!“ Co to má znamenat? Ta osoba… vypadá jako já, až na ty krvavě rudé oči. Tak chladná, osamělá a vražedná postava, to nemůžu být já.
,,Máš pravdu, nejsi to ty. To ty si střípek mého já, i když nevím, co se to z toho stalo, takový budižkničemu. Já jsem já. Ty jsi pouze má dočasná náhrada, která žila na Zemi, ale teď… teď tě zničím!“
On mi čte myšlenky?
Prudce se rozběhl a zaútočil na mě. Poprvé mi probodl ruku.
,,Hups, vedle. Když se budeš uhýbat bude tě to bolet. Dám ti na vybranou, buď se necháš zabít a já tě zabiju rychle a bez bolestně, taky už v tom mám nějakou tu praxi a nebo se budeš uhýbat a já ti tvou smrt můžu prodloužit utrpením i o několik hodin. A jestli si myslíš, že tě někdo přijde zachránit, tak se mýlíš. Ani Midgard ani Azazel nebo Lucas jak mu pošetile říkáš, tě nedokážou zachránit, dokonce Azazel o tom věděl celou dobu. Věděl, že až tě přivede, já tě zabiju.
,,Ne, ne to není možné. Proč by…“ mám se s tím smířit? On… on mě nikdy nechtěl chránit. Celou dobu chránil svého pána, jeho. Nebylo to kvůli mně, ale kvůli… Věřil jsem mu a zase mě všichni zradili. I Midgard to věděl a nic neřekl. Jsem opravdu jen jeho stín, jeho střep?
,,Zabij mě.“ Nevěřil jsem, že jsem to vyslovil. Nikdy bych si to nedokázal představit.
Nehybně jsem stál a čekal, až mě probodne.
On napřímil svou ruku a prudce se rozběhl. Zamířil mi na hlavu. Najednou stál přímo přede mnou a já si říkal, kdy to udělá. Nic neudělal, jen tam stál a zlověstně se smál. Jen jsem si říkal, ať už mě zabije, ale on…
Počkat. Až teď jsem si všiml, že mi hlavou prochází jeho ruka. Nic necítím. Proč? Co to… Zdá se mi jako bych upadal do hlubokého spánku. Začínám vidět rozmazaně a nedokážu kloudně stát. Moje myšlenky se rozpadají jako hrad z karet. Moje minulost, moje sny, moje vše se ztrácí do věčné tmy. Odpadl jsem. Oči jsem měl otevřené a přes to nic nevidím, naslouchal jsem a nic neslyším. Musím vypadat jako v transu, ale je to mnohem horší, jsem tělo bez duše.
Otevřel jsem oči. Přede mnou stál Azazel.
Vystrašeně se ptal:,,Olivere. Olivere, jsi v pořádku? Olivere! Olivere!“
Jeho hlas mi rval uši. Nevrle jsem ho opesknul:,, Ještě jednou mi řekni Olivere a vyříznu ti jazyk z té tvé nevymáchané huby!!! A ztiš se, bolí mě z tebe hlava!“
Překvapeně se na mě podíval, ale jakmile jsem to dořekl jeho výraz byl neutrální.
,,Omlouvám se za svou drzost, vaše veličenstvo. Takže jste zpět po šestnácti letech. Jste zpět…“
ČTEŠ
DEMONS (Doujinshi)
RomanceJE TO BL ROMÁN, - takže kdo je nemá v lásce, doporučuju nečíst. Díly budu postupně přidávat (z pravidla 1-2x týdně, až na vyjímky) Děj se odehrává v městečku Ghost, také zvaném město duchů. Je již mnoho mrtvých, a přes to nikdo nechtěl odjet. Každý...
