Lišák [CZ]

Změna vzhledu a povahy I.

Pohled Naruta

Ráno jsem se probudil a podíval jsem se na hodiny. Bylo okolo šesté ráno, tak jsem si řekl když chci změnit svůj vzhled, tak si musím koupit jiné oblečení, ale nesmí to být v téhle blbé vesnici. 

Napadlo mě že bych mohl zajít do Skryté Písečné, kde mě nikdo nezná. Hlavně nesmím ukázat že jsem ze Skryté Listové, aby to nevypadalo že chci na ně zaútočit. Vzpomněl jsem si že Kyoshi byla z Skryté Písečné. Nahrnuli se mi do očí slzy a smutně jsem fňukl.

,,Noták Kitsune, neroň slzy kvůli ní. Určitě by to nechtěla."

,,Co ty o tom víš Kuramo?" *pozvedne obočí*

,,Znám ji tak dobře jako ty, takže se seber a buď chlap."

,,To se ti snadno řekne."

,,Nechtěl jsi náhodou jít si koupit to oblečení?"

,,Jo jasně, přece chtěl. Díky za připomenutí." *úsměv*

,,Tak se mi to líbí Kitsune." *úsměv*

Utřu si slzy, obleču se, vezmu peníze a nepozorovaně se vyplížím z domu. Kurama má pravdu, když chci změnit své chování tak bych neměl brečet. Měl bych být chladný ke všem a to včetně otce, ale na mamku budu milý. 

Udělala pro mě hodně věcí a vždycky tu byla pro mě. To se nedalo říci o mém otci. Celé dny trávil v kanceláři a moc na nás čas neměl. Po cestě jsem si vzpomněl na Kyoshi.

>Flashback<

,,Naru co by jsi si tolik přál?" zeptala se brunetka a stočila pohled na blonďáčka.

,,Tamtu lišku Kyo." řekne a ukáže na výlohu za kterou je vystaven plyšák lišky.

,,Dobře když ji moc chceš Naru, tak ji máš mít." řekne a usměje se. Odejde do oného obchodu a blonďáček čeká venku. Brunetka po chvilce vyjde z obchodu a drží v rukou již zmíněnou plyšovou lišku. Předá ho blonďáčkovi a on šťastně vypískne.

,,Kyoshi nauč mě nějakou techniku." škemrá blonďák už asi po páté. Brunetka si povzdechne, ale po chvilce spustí. ,,Fajn, naučím tě něco, ale první ti půjdeme koupit nějaké bojové oblečení." řekne a vezme ho za ruku. Blonďák se usměje a jde s ní. Po chvilce dorazí do obchodu.

,,K tobě mi sedí modrá a oranžová." řekne a dál zkoumá blonďáka pohledem. Z police vezme oranžové dlouhé kalhoty, modré boty, černé tričko a oranžovo-modro-bílou bundu. Vyžene ho do kabinky a čeká než si to vyzkouší. Když blonďák vyjde z kabinky tak se Brunetka usměje a rozzáří se jí oči.

,,Jsi v tom rostomilý, jdi se nazpět převléknout a půjdeme k pokladně." řekne a strčí do blonďáka. Blonďák si povzdechne a vydá se zpět do kabinky.

Vkročím do Skryté písečné a jdu do prvního obchodu s oblečením, který vidím. V obchodě si nakonec vyberu oranžové tričko, černé boty, černé roztrhané kalhoty a černou bundu.(viz. obrázek nahoře). Potom co nakoupím oblečení jdu zpět do své vesnice. Díky Kuramovi jsem rychlejší a netrvá mi to několik dní než dorazím do vesnice.

 Když vejdu do domu tak ke mně přiběhne mamka a obejme mě. ,,Měla jsem o tebe strach, když jsem tě nenašla v pokoji a nikdo jiný o tobě nic nevěděl." řekne se slzami v očích.

,,Neboj se mami, jsem v pořádku. Jen jsem si byl koupit oblečení." řeknu a usměji se.

,,Oběd je hotový a táta za chvíli přijde." řekne mamka. Sednu si ke stolu a máma přede mě dá jídlo, začnu jíst v tom slyším odemykání dveří.

,,Kruci, on už je tu.

,,S tím nic nenaděláš Kitsune, je to tvůj otec a bydlíš s ním v jeho domě." *úšklebek*

*povzdech*,,Máš pravdu, jediný co mohu dělat je ignorovat ho."

,,Když myslíš že je to dobrý nápad, tak tě zastavovat nebudu."

,,Jsem doma." uslyším otce z předsíně. 

,,Ahoj Minato, Naruto je tady a jí." řekne mamka.

,,Naruto kde jsi byl?"zeptá se mě otec.

Ani nezvednu pohled od jídla a nadále pokračuji v tom co dělám.

,,Naruto, neignoruj mě a odpověz!" zvýší hlas.

,,To tě nemusí zajímat." syknu po něm. 

Otec si povzdechne. ,,Máš s Kakashim misi takže teď běž trénovat s týmem a potom dojděte ke mně do kanceláře." řekne a mamka mu podá jídlo. Dojím, vezmu svůj talíř a jdu ho umýt. Jdu nahoru do pokoje a tam se převlíknu do nového oblečení, trochu si nageluji vlasy, nandám si čelenku, vezmu potřebný věci a jdu.

,,Užij si to." řekne mamka z kuchyně.

,,Jasný!"křiknu a zabouchnu za sebou dveře. Procházím ulicemi Konohy a cítím na sobě ty hnusné pohledy. Sem tam uslyším špitání vesničanů.

,,Najednou si vyměnil oblečení a upravil se. Je vidět že přebírá chování Kyuubiho."špitne jeden vesničan druhému. 

Šlehnu po něm naštvaným a vražedným pohledem a on ztichne a kouká na mě vystrašeně. Dojdu na cvičiště a tam nikdo není. To mi nahrává do karet. Vyskočím na strom, vytáhnu menší knížku a začnu si číst.

,,Od kdy ty čteš Kitsune?"

,,Odedneška."

,,A kdes jí proboha vyhrabal?" *úšklebek*

,,Nevšiml sis že doma máme knihovnici a tam je hodně knih?

,,Nevšiml."

Vyruší mě ze čtení a povídání s Kuramou zvuk který vychází z cesty na cvičiště. Seskočím dolů a tím překvapím celý můj tým a ostatní týmy. Hned co se na mě podívají, tak jejich pohled padne na moje oblečení.

809 slov

Another chapter done :D

Krásný den <3

Miraculous2004