Please...bite me [YAOI]

🎈twelve🎈

Pohled Todorokiho
"Nebýt mě, tak bys tam byl doteď!" Znovu ten hlas. "Sklapni! Dostal bych se odtamtud sám!" Zamumlal sem. "Půjdeme ke mě domů, a nechci nic slyšet! Rozumíš?" Hlas se jen zasmál.

"Někdo z mého domu vychází." Sledoval jsem osobu, která vycházela ze dveří, jakoby se rozhlížela. Ta osoba se koukla na mě. Rychle odešla. "Co když ti chtěla ta osoba vykrást barák! Chyť tu osobu pako!" Svůj hlas v hlavě jsem poslechl a běžel za onou osobou. Osoba se otočila a začala též běžet.

"Neutečeš mi!" Zavolal jsem. "T-tohle nemá cenu." Řekla osoba, ten hlas, ten hlas mi byl známí. Ten hlas jsem znal. Osoba přede mě hodila takovou menší bombičku, ze které šel kouř. Když byl poslední oblak kouře, rozhlížel jsem se. Ale po záhadné osobě ani stopy. Šel sem domů.

Pohled Dekua
Bylo to možné? Byl to Todoroki, ale byl jiný. Šílený. Musel jsem se někde schovat, když jsem Todorokimu psal dopis, dost hnusně jsem se pořezal. "Jsem strašně unavený." Lehl jsem si do trávy.

"Srdeční hodnota - normální. Všechny životní funkce v normálu." Řekl nějaký hlas, chtěl jsem otevřít oči ale nešlo to. "Jak mu je sestro?"
"Je na tom dobře pane doktore, ale bylo namále. Málem jsme ho ztratili."
"Výborně sestro, můžete jít. Já se o něho postarám." Slyšel jsem kroky a potom zavírání dveří. "Pane Izuku, vstávejte." Někdo semnou začal třepat, otevřel jsem oči. Všude byla bílá barva. "Ts. Nepříjemný." Dal jsem si ruku přes oči. "Pane Izuku, co jste to vyváděl?" Optal se doktor poněkud naštvaně. "Já sám ani nevím." Odvětil jsem. "Kdyby vás nenašla ta žena, byl byste mrtvý." Podíval jsem se na svou ruku. Byla celá obvázaná.

"Musíte to sníst!" Dávala mi lžíci před pusu sestra. "Já vám říkám že tohle gumoví jídlo prostě jíst nebudu!" Otočil jsem hlavu stranou, aby mi to nemohla nacpat do pusy ( pls don't dvojsmysl, oke? xD) . Jen si povzdechla a talíř s tím 'jídlem' odnesla pryč.

Pohled Todorokiho
"Proč je tady krev?" Optal jsem se. "Vím já? Jsem celou dobu s tebou!" Jen jsem protočil očima. "Vždyť tu byla ta osoba!" Kontroloval jsem, jestli mi něco neukradl. Procházel jsem svou ložnicí a k nohám mi přistál nějaký papír. "Co je to?" Zamyšleně jsem si to prohlížel. "To je dopis, idiote! Přečti ho!" Jak řekl tak jsem i udělal.

"Našel jsem tvůj vzkaz. Cítil jsem z něho tvou bolest, strach, smutek a lásku. Zůstal jsem v údivu z toho, že si mě stále miloval. Nemohu říct, jestli mě miluješ doteď, jelikož jsi zapomněl.

Ale věř v jedno, já na tebe nikdy nezapomněl. Počítal jsem dny, kdy tě konečně uvidím. V tomhle dopisu se ti pokusím vysvětlit, proč jsem to udělal. Kde jsem celou dobu byl a mé city k tobě.

Jsem detektiv. Jsem na to vyučený, proto mě hned napadlo, že když jako jediný přežiju, budu mezi podezřelými. Musel jsem utéct, abych se vyhnul trestu. Měsíce jsem bloudil, až jsem jednou narazil na nějakou holku s klukem. Holka měla šílený pohled a ten kluk byl prostě otrávený. Hned na mě začala mluvit, ten kluk se pak rozpovídal taky. Řekl mi o sobě, mohl jsem se u nich skrýt.

Slyšel si ve zprávách o vyloupení banky? To byla naše zásluha, ale to teď odbíhám. Celou dobu jsem na tebe myslel Todoroki. A ikdyž pochybuju že to budeš číst, musím ti ještě něco říct.

Strašně moc tě miluju! Nikdy na tebe nezapomenu, v tomto městě se zdržím dlouho. Vždy tě budu sledovat, ani si mě nevšimneš. Moc tě miluju a vždy budu, Todoroki! Omlouvám se, že dopis je celý od krve, ale pořezal jsem se, opravdu hnusně."

"On na tebe nezapomněl Todoroki." Svíral jsem dopis v rukou. "Ale kdo ho napsal, kdo?" Vyřkl jsem mou otázku. "Na to musíš přijít sám." Na to musím přijít sám. Ať to napsal kdokoliv, miloval mě, a já jeho.

K O N I CH I W A ;3
Tak co, jak se máte? 🤣