Please...bite me [YAOI]

🎈five🎈

Můj vztah s Todorokim trval již týdny. Noci plné sexu a vášně byly každodenní rutinou. Ale pořád mi na tom něco nesedělo. Byl smutný. Jednou jsme se pohádali a on na mě zakřičel. "Já nechci abys skončil jako on!" Tato slova mi vrtala hlavou, proto teď mířím k Denkimu.
Zaťukal jsem na staré dveře, které se pomalu otevřeli. Vkročil jsem do starého domu. "Denki?" Šel jsem do jeho ložnice. Pohled, který byl na tuto scénu byl strašný. Umírající Denki a na něm od krve Todoroki. Okamžitě jsem utekl.

Utíkal jsem podél potoka, dostal jsem se do lesa. Sedl jsem si na zem a začal brečet. "Proč?" Slyšel jsem volání. "Izuku kde jsi? Já ti to vysvětlím!" Zvedl jsem se a utíkal dál. Dostal jsem se domů, zamkl jsem dveře i okna, schoulil jsem se v rohu své kanceláře. "Proč mu to udělal?" V tu chvíli stál Todoroki naproti mě. "Jak ses sem sakra dostal?!" Pomalu se ke mne blížil. "Todoroki stůj!" Začal jsem se klepat.

Pohled Todorokiho
Bál se mě. Cožpak jsem mu ublížil? "Chci odpovědi Todoroki. Proč si zabil Denkiho a ke komu mě furt srovnáváš?" Sedl jsem si naproti němu a natáhl ruku, on mi ji také nejistě podal, propletl jsem si s ním prsty. " Denki mi občas dodává krev, jenže když jsem tam šel tak mě začal urážet. Řekl mi že k němu chodíš a spíš s ním, naštval jsem se." Nevěřícně koukal. " Tys ho zabil, kvůli mě?" Kývl jsem na souhlas.

Pohled Dekua (furt to neumím skloňovat :D)
Začal mi vyprávět, velmi smutný příběh. " Když jsem byl menší, zažil jsem si šikanu, když mi bylo 67 utekl jsem z domova. Při své cestě jsem potkal jeho - Katsuki Bakugo. On sám byl vyhnanec, nevadilo mu že jsem upír. Žili jsme spolu. Můj otec - lord poslal své stráže aby mne našel. Když mě našli, zabil jsem je. Bakugo byl vystrašený, protože jsem je začal pojídat, jednoho po druhém. Jemu nezbývalo nic jiného než se ke mě přidat. Zamiloval jsem se do něj a to byla chyba. Našli jsme si opuštěnou chatu v lesích. Jednou přišel opilý. Kousek odtamtud bylo město. Naštval jsem se a začali jsme se hádat. On na mě zakřičel 'Nesnáším tě, proč jsme se museli potkat!' Zabouchl dveře a odešel. Už nikdy sem jej nepotkal. Nesnášel mě protože jsem upír. Jednou když sme spolu spali, jsem ho silně kousl do krku. Nechci to udělat i tobě" hlavu si dal do dlaní a začal brečet. Ochranářsky jsem jej obejmul a clouml s ním ze strany na stranu. Pláč utichl a slyšet bylo pouze tiché oddychování, pochvíli i má oční víčka klesala níž a níž, až se nakonec zavřeli úplně. Sny čekají.

K O N I CH I W A :3
Lidi upřímně? Teď jsem na psaní příběhů kašlala. Na Wattpadu jsem skoro furt. Vždy napíšu jen návrh na knihu a pak nic :D
Jinak mám velkou radost jelikož a protože budu mít (bouhžel to není jisté) štěňátko :33 Neberte to jako vychloubání nebo tak, jen mám prostě radost 😂💞
Další kapitola jinak vyjde snad tenhle týden (všichni víme jak to bude xD💞). Komentář či hvězda mě velmi potěší 💙