O soli a krvi

6. Jsem teplej?

Po dloooouhé době přidávám novou kapitolku. Dozvíme se, jak se má Robin a co se děje po té drogové příhodě na festivalu... Pěkné čtení! :)

Ten odbarvenej floutek vedle mě mě vůbec nevnímá. Asi po stopadesátý mu pípne mobil a on se k němu přisaje očima.

„Vole..." prohodim, ale nereaguje. Sedíme na zídce v parku, já popíjím energeťák a Dave si píše s nějakou dylinou. Máme odpoledku. Už je to pár týdnů, co nám poldové udělali taxíka domů. Pohled mi sjede na širokej koženej náramek s ostnama. David o něm prohlásil, že je bombastickej. Mě se svírá žaludek, protože bombastický jsou i jizvy pod nim. Jo... pár jich od fesťáku přibylo.

Nořím se do svých myšlenek a nemůžu se z nich vymotat. Proč to dělám? Proč to, do háje, dělám??

„Hej!" zvýší hlas David a vytrhne mě ze zamyšlení

„Co?"

„Seš hluchej? Mluvim na tebe..." zabručí. Aha... Nevim, kdo mě tu do teď ignoroval. Chvilku mlčí a pak řekne: „Mám jí to teda napsat?"

Když neodpovídám, ukazuje mi nějaký zrzavý selfíčko, který mu poslala.

„No řekni, není to kost?" kouká na mě tim svým přiblblym úsměvem

„No jo," krčim rameny

„No jo? Víc neřekneš?" směje se trapně „Řeknu ti, Robine, seš divnej,"

Mlčim. Zas ťuká do telefonu, ale po chvilce toho nechá a zadívá se na mě.

„Hele... Nejsi ty teplej?" zeptá se. Otáčim k němu hlavu a odpovídám: „A nejsi ty debil...?"

David se jen usměje a vypadá to, že bude dál oblbovat tu zrzku, ale nakonec mobil strká do kapsy.

„No vážně, nejsi?" ptá se

Pomalu se napiju z plechovky, a pak se zase otočim k tý odbarvený palici. „A jak jsi na to přišel, prosim tě...?"

„No... Žádnou holku jsi neměl, ne?"

„A to snad znamená, že jsem teplej??"

„No ne, ale tak... Vždyť se o holky vůbec nezajímáš... Nebo jo? Líbí se ti nějaká?"

Zamyslim se. Nelíbí. Která taky. Taková holka, která by se mi líbila, nejspíš ani neexistuje. Ale teplej fakt nejsem.

„No nazdáár, teploušci!" prochází kolem nás Gorilák a jeho parta „Jak se máte, můžem si přisednout?"

„Vypadni vodsud, debile," usadí ho David

„Á, páni touží po soukromí, tak to vás nebudu rušit!" odchází a jeho kámoši se můžou popukat smíchy.

Chvilku jsme ticho, ale pak Dave řekne: „Vidíš to, i Gorilák si myslí, že seš na kluky,"

„Jo, ale trochu ti uniklo, že si to stejný myslí i o tobě,"

„Tak seš teda teplej nebo nejseš?" znova se ptá Dave

„No nejsem, ty vole!" rozčílim se „kdybych byl, tak co? Budeš se mnou chodit?"

„Tss, to určitě. Kdybych já byl teplej, zkusim to na Goriláka..." řekne naoko vážně, a pak se oba začnem smát.

Na chvilku opět ztichneme. Jsem rád, že mám za kámoše právě Davida. Občas mě pěkně rozčiluje, ale taky mě umí povzbudit. Prostě kámoš, jak má bejt.