|kapitola 7|

1.4K 44 3
                                    

Asi by jste čekali, že se mezi námi něco stane, ale ne. Jen jsem si k němu lehla a leželi jsme spolu. Po chvíli jsem slyšela jak pravidelně oddychuje. Usla jsem taky...

Ráno jsem vstala, ale Martin ještě spal, ležela jsem v jeho objetí a snažila se vyprostit, tak abych ho nevzbudila. To se mi moc nepovedlo, když jsem šla směrem ke dveřím Martin se ozval.
G- „kampak odcházíš?"
N- „udělat snídani, abys mi tady neumřel hlady"
Šla jsem do kuchyně a jenom jsem se sama pro sebe pousmála. Začala jsem dělat směs na palačinky, najednou mě někdo ze zadu obejmul. No kdo asi.
N- „to mi nemůžeš dělat"
G- „nějaká podrážděná"
N- „Jo, jsem podrážděná"
G- „a povíš mi proč?"
N- „třeba proto, že ses mě ani nezeptal na jmé..." v tom mě zarazil.
G- „Nella"
N- „mám se ptát na to jak si to zjistil nebo je to zbytečný?"
G- „je to zbytečný, já mám vždycky pravdu a vím všechno"
N- „a jak dlouho máš v plánu zůstat ?"
G- „už musím"
N- „to si ani nedáš snídani?"
G- „no dobře"
Nandala jsem mu palačinky, když je dojedl tak je jen pochválil, sbalil si věci a odcházel.
G- „napíšu, kdy se zase sejdeme, krásko"
N- „dobře, dobře"
Když jsem zavřela šla jsem se taky nasnídat...

Asi po dvou hodinách mi začal zvonit telefon, přišla jsem k němu a bylo to neznámé číslo. Zvedla jsem ho a uslyšela hlas Lauřiný mámy...

Fanynka  |DOKONČENO| Kde žijí příběhy. Začni objevovat