Fanynka |DOKONČENO|

|kapitola 8|

(Lauřina mamka- LM, já- N)

LM- „ahoj Nellynko"
N- „dobrý den, co se stalo? Proč brečíte?"
LM- „víš ona měla Laurinka nehodu, srazilo jí v Praze auto" v tu chvíli jsem začala brečet.
N- „a jak je na tom?"
LM- „už je v pořádku, je tady v Brně v nemocnici"
N- „a-a můžu ji vidět?"
LM- „já bych od tebe potřebovala pomoc"
N- „jistě, pomůžu. S čím ?"
LM- „ono to Lauru srazilo do keře, někde v tom keři zůstala její kabelka se všemi věcmi. Potřebovala bych aby jsi tam dojela a zkusila je najít"
N- „jistě, pošlete mi prosím nějaké přesné místo?"
LM- „ano, pošlu ti to do zpráv"
N- „jdu si najít vlak a vyrážím"
LM- „děkuju a zatím ahoj"
Položila jsem hovor a začal ještě víc brečet. Bylo okolo 12té hodiny, šla jsem si vzít batoh. Dala jsem do něj čisté oblečení a našla si vlak. V tuhle chvíli bohužel žádný nejel, takže jsem musela pár hodin počkat. Když jsem přijela do Prahy bylo okolo páté večer. Byla zima takže se už stmívalo. Sedla jsem do tramvaje a po chvíli jsem si všimla Martina, seděl naproti mě a mě nenapadlo nic lepšího než vzít mobil a natočit to na story, dala jsem k tomu písničku tramvaj

Jedu nočním městem asi jako tramvaj,
nikdy sám, vždycky se mnou moje banda.
Já, hodně vypil, málo žil, jedu si za svým, držím pistol, vidím cíl. (yeah)

Když se to story nahrálo Martinovi cinknul mobil. Neslyšela jsem to, ale viděla jsem jak ho vytáhl z kapsy a podíval se na to story. Začal se rozhlížet po tramvaji.