Fanynka |DOKONČENO|

|kapitola 9|

Chvíli se rozhlížet po tramvaji, a pak mě našel. Ukázal na mě prstem ten pohyb jako "pojď sem" já na něj tázavě a ironicky koukala a po chvíli jsem vstala ze sedadla a šla směrem k němu. Sedla jsem si k němu a čekala co řekne.
G- „co děláš takhle pozdě večer v Praze?"
N- „moje kamarádka měla nehodu a ztratila tady někde v keři nějaké její věci a teď leží v Brně na JIPce (jednotka intenzivní péče) a mně řekla její mamka abych sem jela a zkusila to najít" ukončila jsem svůj dlouhý monolog a čekala jestli to pobere.
G- „a to teď chceš jít hledat věci do keře?"
N- „jop, přesně tak"
G- „jako teď v noci?" Na slova v noci dal zvláštní důraz.
N- „musím to stihnout do vlaku v 9:00, takže jo, teď v noci"
G- „jseš normální?"
N- „Joo jsem"
G- „a kam to jedeš?"
N- „no....(představte si že tam je nějaká "adresa")
G- „takže 1. to jedeš špatnou tramvají 2. tě nenechám jet takhle večer hledat na druhou stranu něco do keře 3. půjdeš ke mně a ráno to půjdem hledat" nevěděla jsem co na to odpovědět.
N- „ale Martineee, já to fakt potřebuju stihnout. Už vidím sebe i tebe jak vstáváme nesmyslně brzo a někam jdeme"
G- „to nebyla otázka, prostě jdeme ke mně a ráno to nějak zvládnem."
N- „okej no, ale fakt vstaneš!"
G- „jasneee"