Fanynka |DOKONČENO|

|kapitola 13|

Tony přišel a sedl si ke mně. Trošku jsem znervózněla že si nebudeme mít co říct, to ale hned opadlo. Hned jsme se začali bavit a bylo to strašně milý a všechno. Ani nevím o čem jsme se přesně bavili, prostě ovšem. Došlo mi že Tony je úžasnej člověk u kterýho už po pár větách víte že mu můžete říct všechno a nikomu nic neřekne. Konečně jsem si připadala svá, konečně mi bylo dobře. Od té doby co jsem poznala Martina jsem byla taková uvolněná, prostě mi konečně po dlohé době bylo hodně dobře, vlastně úžasně. Díky Tonymu a naší dlouhý konverzaci jsem konečně aspoň na chvíli zapomněla na Lauru, na všechny mé problémy. Na všechno. Za "chvíli" někdo zaťukal na dveře. No kdo asi? Ozvalo moje podvědomí. Jasně že to byl Martin, kdo jiný.
T- „dále"
T- „odkdy klepeš prosimtě" řekl když se začali otevírat dveře. Po té větě se Tony zasmál.
G- „proč jseš tady?" Řekl takovým trochu uraženým/zklamaným tónem.
N- „kdyby si vstal jak si slíbil tak..." ve větě mě vyrušil Martin.
G- „jooo, promiň"
G- „tak jdem? Jsem vzhůru"
T- „kam jdete?"
Martin ho začal zabíjet pohledem a já se začala zase smát, Tony se přidal ale Martin moc nevypadal že by mu bylo do smíchu.
Ještě jsem obejmula Tonyho a ten mi po chvíli objetí opětoval...

Tak jooo, příběh mě začíná bavit protože konečně "žije" 😂💕
Moc děkuju za feedback jak u minulé tak u ostatních kapitol. To že píšete hezké komenty mi dodává náladu psát. 😁🥺❤️ jste úžasný a doufám že vás baví. 😁💕

⚠️Omlouvám se za chyby kapitolu po sobě nečtu ⚠️

268 slov 💕