Fanynka |DOKONČENO|

|kapitola 14|

S Martinem jsme vyšli z domu a šli na místo které mi poslala Lauřina máma. Cestou bylo ticho, asi v půlce cesty ho Martin prolomil
G- „proč si byla vůbec u Tonyho?"
N- „nechtěla jsem tě budit když si nevstal na budík, tak jsem ho nechala ještě asi 5minut zvonit a nic"
N- „vadí?"
G- „trochu" Martin se u tohohle slova uchechtl
N- „a to proč?"
G- „já jen..." Martin ani nedokončil větu a začal se přibližovat. Spojil naše rty, měl je strašně příjemné, měkké. Chvíli mi trvalo než jsem si dala dvě a dvě dohromady, ale taky jsem spolupracovala. Když jsme se odtáhli od sebe jen jsme se vzájemně dívali do očí.
G- „už chápeš?" Zeptal se potichu, skoro až šeptem.
N- „jo chápu" řekla jsem potichu.
G- „budeš teda..." znovu jsme se políbili, ale tentokrát jsem byla já ta která spojila naše rty. Šli jsme ruku v ruce a nic jsme neříkali dokud jsme nedošli k tomu místu. Ty věci tam jentak leželi
N- „se divím že je nikdo nesebral" trochu jsem se pousmála
G- „jo no. Je to všechno?" Ukázal na Lauřinu bundu s kabelkou
N- „Jo asi je"
Martin vzal věci a šli jsme zase ruku v ruce domů (k Martinovi). Když jsme přišli tak jsem rovnou šla k Martinovi do pokoje a ani jsem nějak neřešila Tonyho. Chvílema jsem slyšela z vedlejšího pokoje nadávky takže předpokládám že Tony chytá rage u cska. Nad tou úvahou jsem se musela zasmát, proč ho vůbec řeším. Nic mi do něj není.

Doufám že se vám kapitola líbila. Jak jsem říkala tak kapitoly nevycházejí pravidelně, ale doufám že i tak vás to baví. Už nevím co psát tak zatím papa u další kapitoly. 😂💕

Omlouvám se za chyby kapitolu po sobě nečtu

294 slov 💕