,,Proč musím začít dělat nějaký sport?"
Zeptal jsem se naštvaně.
,,Protože musíš reprezentovat. Nejsi přece žádná bábovka. Pořádání kluci dělají nějaký sport. Tak nebuď baba Tsukishimo kei, buď alespoň trochu jako tvůj bratr."
Řekl otec a donutil mě si vybrat sport, který budu muset dělat alespoň dalších 8 let než budu plnoletý. Byli jsme na veletrhu sportu a chodili od stánku ke stánku, kde různí lidé představovali různé sporty.
Vybral jsem si nakonec volejbal, a to jen proto, že u stánku byl nejmilejší člověk, kterého jsem za celý den na veletrhu viděl. Povídal o volejbale, jako by to byl jeho celý život, a to mě uchvátilo. Otec moc nadšený nebyl, že jsem si vybral zrovna volejbal, ale v podstatě to bylo jedno. Sport jako sport. Měl jsem z toho trochu strach, ale oporou mi bylo i to, že můj bratr taky hraje volejbal. Občas jsem ho s ním hrál, což byl taky další důvod, proč jsem si ho vybral.
ČTEŠ
『NEVER BETTER』
Fanfiction,,Chci se toho o tobě dozvědět víc." ,,To se budeš muset hodně snažit." A takhle to nějak začalo. To všechno.
