Dnes je zápas s Nekomou. Po cestě na zápas jsem cítil jakousi nejistotu, která mě obklopovala.
Hned jak jsem přišel do šatny vzal jsem si ze skříňky oblečení a vyrazil jsem na záchod se převléct.
Vrátil jsem se pak zpátky do šatny a čekal na ostatní. Už jsem slyšel křik Noyi a Hinaty.
,,Jak se těšíš na dnešní zápas Tsukki?"
Zeptal se ten zrzavej prcek.
,,Neříkej mi tak."
Jen jsem odseknul a dál jsem čekal na Yamaguciho.
Když už konečně přišel trvalo mu asi 20 let než si zavázal boty. Po té dlouhé době jsme se konečně rozešli do tělocvičny, kde už pár lidí z týmu bylo. Tam zachvíli přišel i zbytek týmu a ještě jsme si dali jeden zápas než přijela Nekoma. Docela nám to šlo, tak snad vyhrajem.
Ve volejbale jsem nebyl dobrý, ale ani nejhorší, spíš průměrný.
Na zápas se začali sjíždět fanoušci a tribuny se začali plnit a čerstvého vzduchu ubývat. Byl jsem trochu nervózní, přece jen je to můj 5. zápas.
Potom dorazila Nekoma. V jejím čele byl jejich kapitán, Kuroo Tetsurou, který si podal ruku s naším kapitánem a začalo se hrát.
Nekoma byla dnes v dobré kondici. Všichni hráli jako o život a Kuroo nešetřil egoistickými úšklebky.
Abych řekl pravdu... Volejbal mi moc nešel. A to se taky podepsalo na dnešním zápase.
S Nekomou to byl sice 2. zápas, ale nevyhráli jsme ani jeden.
【Chci Vám všem, co to čtete moc poděkovat. Ať už za přidání mě knihy do seznamu čtení či za hvězdičky. Je to pro mě veliká podpora. Nejspíš bude další kapitola zítra a doufám, že vás nepřestane příběh bavit, protože se to v další kapitole trochu víc rozjede, tak se těšte.
Ichiro.】
ČTEŠ
『NEVER BETTER』
Fanfiction,,Chci se toho o tobě dozvědět víc." ,,To se budeš muset hodně snažit." A takhle to nějak začalo. To všechno.
