『NEVER BETTER』

⑩

〔 ＾Opět si můžete pustit písničku nahoře＾〕

Dneska zase do školy... Neděle byla dost nudná, nic moc jsem nedělal. Teď sedím ve škole a máme angličtinu, ta mě moc nebaví. Ale umím anglicky a ne zas tak hrozně. Spíš je to kvůli té učitelce, má děsný přízvuk a já jí skoro nic nerozumím, to už se raději učím koukání na filmy v angličtině nebo posloucháním písniček.

S Yamaguchim máme společných několik hodin a to matiku, tělák, japonštinu, dějepis a díky bohu i angličtinu, takže stačí když dává pozor jen on. Ta bába je vážně děsná, je jí asi 250 let nebo víc...
Z přemýšlení nad jejím věkem mě vytrhl jak mi v kapse zavrněl telefon, bez zaváhání jsem ho vyndal a podíval se, co zas kdo chce. Bylo to oznámení na messengeru.
Byla to zpráva, nebo spíš žádost, od Kura? Podíval jsem se raději ještě jednou. Ano vážně to bylo od něj.
Mobil jsem zastrčil zpátky do kapsy a dál odpočíval v angličtině.
'Si myslíš, že bude jednoduché se ke mě dostat Kuroo?'
Nechtěl jsem mu tu žádost přijmout, alespoň ne hned... Teda nevim jestli ji vůbec přijmu...

Zbytek předmětů utekl docela rychle, to jsem se alespoň už tak moc nenudil. S Yamaguchim jsme si povídali, no... Spíš on povídal.

Na obědě jsme zase seděli u stolu s týmem z volejbalu. Probíhala tam nudná konverzace a já neměl, co říct. Nebo spíš jsem nic říkat nechtěl. Připadal jsem si jako u nás doma. Nípal jsem se v jídle a měl pocit, že umřu nudou.
Díky bohu, který neexistuje, že oběd utekl docela rychle a teď už jen trénink.

S Yamaguchim jsme odešli z jídelny jako první.
Když už všichni byli na nástupu přišel i Ukai.

,,Takže... Dneska skončíme asi o půl hodiny dřív, musím si ještě něco zařídit. A teď už začnem s tréninkem."

Budem končit dřív? Nevím jestli je to super nebo děsný. Třeba mě napadne, co budu doma dělat když budu mít tolik času, ale to vyřeším pak, třeba mi něco přijde naproti.
Nechal jsem přemýšlení a začal jsem trénovat.

Dnešní trénink jde docela dobře, už jsem 2x stačil naštvat kageyamu a 1x Hinatu.

,,Ty seš zase dneska toxickej Stingishimo."

Řekl ten zrzavej prcek.

,,Tss, 1:1 Hinato."

Řekl jsem s trochu naštvaným výrazem. A Kageyama se smál, musím uznat, že ten jeho úsměv nahání hrůzu.

,,Raději se moc neusmívej Kageyamo, nahání to strach."

To už ho smích přešel a zase vypadal jak naštvaná borůvka.
Pak jsme se pustili zpátky do hry. Dneska to šlo docela dobře, ale měl jsem nějaký špatný vnitřní pocit, jako kdyby se mělo něco stát. Fuj... Nepříjemný.

Po tréninku a převléknutí jsem zase čekal na Yamaguchiho, ale tentokrát venku, cítil jsem pořád ten špatný pocit a nemohl jsem se ho zbavit. Ucítil jsem něčí ruku na rameni a děsně jsem se lekl a škubl s sebou.

,,Gommen Tsukki."

Naštěstí to byl jen Yamaguchi. Trochu jsem zatřásl hlavou a vzpamatoval jsem se.

,,To nic."

,,Dneska s tebou bohužel nemůžu jít, máma pro mě přijede sem a pojedem nakoupit, nechceš se přidat? "

Trošku mě to udivilo, ty chceš abych jel s tebou a tvou mámou nakoupit? Stejně nemůžu... Rodiče by to neprežili už jen kvůli tomu, že jsi to ty.

,,Bohužel, ale díky za nabídku. Užij si to."

,,Jasný, tak ahoj Tsukki, máma na mě čeká, pa zítra! "