『NEVER BETTER』

⑨

〔＾Pusťte si písničku nahoře, pokud Teda chcete ＾〕

,,Tsukki, vstávej."

Probudila mě máma.

,,Proč? Vždyť je sobota..."

,,Dnes přece přijedou Kuroovi, musíme všechno uklidit a nachystat."

,,Už zase?"

,,Jak už zase? Jsou to naší přátelé, tak se chovnej slušně."

Jen jsem protočil očima a šel se převléct do domácího oblečení.

,,Tsukki?"

,,Ano?"

,,Uděláš oběd?"

,,Cože? Vždyť nejsem kuchař a ani moc vařit neumím."

,,Ale to zvládneš, si šikula. Musím teď ještě poklidit zahradu a v domě a táta ještě dodělává práci do firmy, takže to zbylo na tebe. A navíc, od čeho jsou mobily a kuchařky?"

S tím jsem na ni koukal, jak chleba z tašky a snažil se neříct nějakou nemístnou poznámku za kterou bych dostal vynadáno nebo pohlavek.

Už převlečený jsem se vydal do knihovny, ano, máme vlastní knihovnu v domě, je to jen pokoj, kde je spousta knih, zas tak nic moc extra. Máme doma i bazén a krb. Ale neříkejte mi, že jsem snob, to zas ne. Plavat neumím, do knihovny moc často nechodím a nejčastěji trávím čas ve svém pokoji. A kapesné? Řeknu to asi tak... I Yamaguchi dostává víc a to žije jen s mámou. Vlastně všechny ty věci si táta koupil pro sebe a pro mámu. Můj pokoj je docela jednoduchý.
Z knihovny jsem popadl nějakou kuchařku a šel jsem do kuchyně.

Listoval jsem kuchařkou až jsem se rozhodl pro letní závitky, jako předkrm, jako hlavní chod bude medové kuře s rýží a jako dezert asi nic. Jo, to zní fajn.
Tak jsem se do toho pustil.
Kuchařka mi byla věrným společníkem.

Když jsem po nějaké době nakouknul ven, tak jsem neviděl mámu, že by uklízela, ale ležela na lehátku a opalovala se. Jo... Tak se taky dá...
Zatímco se mi v troubě peklo kuře v marinádě jsem se šel převléct, protože přijedou už na oběd.

Dal jsem si na sebe opět bílou košili a k tomu černé džíny. Tak snad za to nedostanu vynadáno.

,,Musím uznat, že mi to dost sluší."

Řekl jsem, když jsem se na sebe podíval do zrcadla. Najednou se domem rozezněl zvonek. Sešel jsem schody a viděl manželé Kuroovi avšak Tetsuroua nikde.

,,Dobrý den."

,,Ahoj Tsukki."

Pozdravila mě mile Kuroova máma a jeho táta se jen usmál.

Máma už byla v kuchyni a vytahovala z trouby kuře, které jsem upekl a připravil já.

Pak si všichni sedli ke stolu a začalo se jíst. První byl předkrm a pak hlavní chod. Rodiče si mezi sebou navzájem povídali, jen já koukal pořád do talíře a nic jsem neříkal a ani nebyl duchem přítomen. Do doby než jsem zaslechl kousek rozhovoru.

,,To kuře je výborné."

Řekla paní Kuroová mojí mámě.

,,Moc děkuji, to dělá ta marináda, našla jsem to v knize ještě po mojí babičce."

Ale vždyť jsem to všechno vařil já! Ale... To je jedno... Budu raději potichu... Mluvit je stříbro, mlčet je zlato.

,,A kdepak je vůbec Tetsurou?"