Sekec mazec (15+)

11. kapitola

Auto jelo asi pět minut, když se Petra vzpamatovala z šoku a začala si dělat oprávněné starosti. Až začnou dvojčata vyndávat tašky z kufru není velká šance, že by si jí nevšimli. Najednou jí zabrněl telefon. David! Opatrně ho vytáhla z kapsy.

David - Kde seš?
Petra - Mám menší problém...
David - Nepřijdeš?
Petra - Nemůžu. Sedím v dodávce Martina a Tomáše.
David - Cože?
Petra - Neví o mně...
David - teď nějak nechápu

Dodávka konečně zastavila a Petra leknutím upustila mobil. Pak se auto zhouplo, jak kluci vystoupili. Chvíli nehybně ležela, ale když se nic nedělo opatrně pootevřela dveře od kufru. Nikde nikdo nebyl. Popadla telefon a s bušícím srdcem vyběhla ven. Zamířila ke dveřím budovy, za kterou auto stálo a schovala se za ně. Zády se opřela o zeď  a snažila se zklidnit. Po chvíli se jí to podařilo a konečně se mohla rozhlédnout. Byli u jednoho ze zadních vchodů do nákupního centra. K autu se pořád nikdo nevracel, a tak napsala krátkou a věcnou zprávu.

Petra - zadní vchod do nákupáku

Nečekala na odpověď, protože se k dodávce vrátil Tomáš s Martinem a začali vytahovat tašky. Ani ne za minutu jí zavibroval mobil.

David - Dej mi 10 min

,,Nemůžu uvěřit, že je to tady" promluvil Tomáš.
Martin jen přikývl a něco začal ťukat do telefonu. V té chvíli zase zavibroval Petře ten její. Co zas David chce?

Neznámé číslo - víme o tobě

Srdce se jí rozbušilo nanovo, tentokrát ale mnohem rychleji. Podívala se na Martina, ten se ale zase věnoval vynášení tašek. Byla jen jedna možnost, jak si ověřit odkud zpráva pochází a ona jen mohla doufat, že se její domněnka nepotvrdí.

Petra - Kdo to je?

V kapse černých kalhot, které na sobě měl Martin zapípal telefon. Nebylo pochyb. Neobtěžoval se podívat na zprávu, ale rovnou se otočil jejím směrem. Mohla utéct. Vyběhnout předním vchodem, najít Davida a utéct od dvojičat a černých tašek plných bomb. Místo toho se vydala na parkoviště.