Sekec mazec (15+)

16. kapitola

David

Hned, jak jsem zmáčkl tlačítko, jsem musel uhnout na stranu. Davy lidí se hrnuly ven z obchoďáku, div se neušlapaly. Počkal jsem až se dav trochu úklidní a vydal se Petře na pomoc s mafiánem. Už jsem byl u kašny, když jsem uslyšel dětský pláč. Podíval jsem se dlouhou chodbou směrem k hračkářství a uviděl malého chlapce, jak stojí uprostřed obchodu a brečí. Maminka ho tam nejspíš nechala, když utíkala pryč. Nebo se jí ztratil. Začal jsem očima těkat mezi úzkou uličkou, kde teď Petra nejspíš bojuje s mafiánem a brečícím děckem. Když pro to dítě nepůjdu nejspíš umře. Naposledy jsem se podíval na uličku a vydal se k hračkářství.

Martin

I s Tomem jsme se schovali před davy. Bylo celkem fajn dívat se, jak se ostatní snaží dostat ven, a přitom vědět, že se nic neděje. Teda zatím. Oba jsme byli potichu. Jakoby nám napětí zadusilo hlasivky. A kdo by se nám divil, když se chystáme vyhodit do povětří celé obchodní centrum. Trpělivě jsme čekali, až se to tu úplně vyprázdní. David s Petrou by měli být už dávno pryč, na předem smluveném místě. A tak jsme bez jediného slova začali mačkat spínače bomb na nejvzdálenějším místě obchoďáku od nás a pomalu šli pryč.

David

Čekal jsem ve frontě ven i s dítětem v náruči a doufal, že je Petra v pořádku. Na nic jiného jsem myslet nemohl. Kluk mi nebyl schopný říct, jak jeho maminka vypadá a s ostatními lidmi nebyla rozumná řeč. Maminku bych ale v takovém davu stejně nenašel, i kdybych měl její fotku. Kluka venku prostě strčím do rukou nějaké ženě, co bude vypadat dost rozumně na to, aby se o něho postarala. Ve frontě jsem strávil celou věčnost. Venku jsem strčil dítě manželům s dvěmi syny do auta, a aniž bych nějak přikládal váhu jejich nadávkám a otázkám, co to dělám, vydal jsem se pryč. Musím hned za Petrou. Vtom vybouchla první bomba. Posledních pár lidí, kteří byli na parkovišti, začali vyděšeně křičet a rychle odjíždět. Ne, ne, ne! Petra je nejspíš pořád uvnitř. Rychle jsem se za zvuku dalších bomb vydal do uličky. Petro už jdu!