Sekec mazec (15+)

13. kapitola

,,Co tady děláte haranti?!" vyběhla nějaká prodavačka na parkoviště. ,,Sem je vstup zakázán!"
Petra čekala co na to dvojčata odpoví. Zrovna byla v půlce parkoviště a připravovala si v hlavě, co jim řekne, když přilítla ta ženská a spustila výklad o dodržování pravidel. Tomáš přišel za prodavackou, která měla spoustu vrásek, velké kruhy pod očima a snažila se tvářit přísně.
,,My tu děláme ten ohňostroj" řekl Tomáš.
Postarší žena nevypadala, že by věděla o čem mluví.
,,Pojďte se na něco podívat" naznačil jí pohybem ruky, kam má jít. Otevřel dveře od kufru do dodávky a podal ženě pomocnou ruku. Hned jak jí uvnitř zmizely i paty, za ní Martin z venku zabouchl dveře. Po chvíli se ozval výkřik, který následovala rána a minutové ticho. Pak z dodávky vylezl už jen Tomáš. Ten se jen trochu usmál, jakoby se nic nestalo. Petra se začala neovladatelně třást, když se na ni dvojčata podívaly. Vydaly se lehkým krokem přímo k ní a s úsměvem se metr po metru přibližovaly. Už je jeden krok. Martin napřáhl ruku. Vyděšeně zavřela oči a připravovala se na bolest. Na tváři ucítila dotek ruky. Nikdo ji, ale jak čekala neuhodil. Jen ji začal jemně hladit po tváři. Petra otevřela oči. Oba dva tam jen tak stáli a usmívali se.
,,Co je s tou prodavačkou?"
Martin se uchechtl. ,,Spíš co bylo."
,,Vy jste..."
,,Klid! Je jenom omráčená."
Petra se nemohla ani pohnout. Vlastně se nic nestalo. Jen ji omráčili.
,,Co jí děláte! Nechte ji nebo volám policii!"
Všichni se otočili za hlasem, který vycházel od brány. David tam stál celý udýchaný a červený. Už se k němu chtěla rozběhnout, ale něco jí v tom zabránilo. Byla to Martinová ruka kolem pasu a nůž přitisknutý na krk takovou silou, že jí na hruď stekl pramínek teplé krve.
,,Tak dost" stoupl si Tomáš před Davida. ,,Neudělej žádnou hloupost, nebo si to tady někdo odskáče. A já to nebudu."
Ruka s telefonem se Davidovi začala třást. Položil ho na zem a ruce dal před sebe.
,,Ok...hlavně klid."
,,Dobře a teď všichni do auta" řekl Martin.
Zavřeli za sebou dveře a posadili se. Při tom Tomáš křečovitě, aniž by si to uvědomoval, svíral jednu z černých tašek.
,,Takže" prolomil po chvíli ticho a položil jí na zem. ,,Řeknu to narovinu. Tenhle obchod je skrz na skrz prolezlej zloději, dealery, mafiány a jiným svinstvem. Když nám bylo deset, tak nám boss mafiánů v tomhle městě zabil rodiče. Nevíme proč, a ani nás to nezajímá. Víme ale, že má základnu v tomhle obchodním centru, a že tu ve sklepech má skladiště s drogami a zbraněmi. V těch taškách máme věci na to, abychom to tady vyhodili do povětří."
,,Už víš, co jsme mysleli tím ohňostrojem?" obrátil se Martin na Petru.
Ta ale nevnímal a snažila si přebrat v hlavě myšlenky. Ty dvě gorily chctějí vyhodit do povětří celé obchodní centrum! A proč jim to vůbec říkají?
,,Tak dobře. My s Davidem odejdeme pryč a vy si klidně běžte hrát vyhoďsedovzduchupoly."
Už se chystala vstát, ale Martin jí zarazil.
,,My vás ale potřebujeme." Otočil se na jejího společníka. ,,Oba dva. Dokud jsme tady byli jen my dva, plán byl takovej, že vyženeme ven lidi a vyhodíme to do povětří. Mafián by ale nezemřel. Jen by lehly popelem jeho sklady. Teď máme ale možnost připravit toho zmetka nejen o sklady, ale i o život."
Následovalo minutové ticho. A pak jim dvojčata začaly vykládat nový plán. Nevím, jak se jim povedlo nás přesvědčit, ale už je to tak. Já, David, Martin a Tomáš spácháme teroristický útok na doupě mafiánů. A já v něm rozhodně nemám malou roli.