Where are you Eddie? (POZASTAVENO)

Muž nebo monstrum?

"Já jsem ta nestvůra." Dostal ze sebe muž a s nepatrným úšklebkem sklopil zrak k podlaze.

Eddie opatrně vstal a začal couvat směrem ke zdi, když pak tvrdě narazil na zdobenou stěnu. "Bojíš se? Nemáš čeho hochu. Říkám ti už po několikáté, že ti neublížím." Zasmál se muž a začal si hrát s jedním ze svých prstenů. "Jste teda muž a nebo monstrum? Já to nechápu. To máte jako nějakej kostým?" "Ne. Měním se. Je to složitý." "Úmyslně?" Muž se na Eddieho nechápavě podíval. "No, jestli se přeměňujete úmyslně?" "Ne. A přestaň mi vykat. Příjdu si pak starej. Jsem Joshua....Josh." "A smím znát váš...tedy tvůj věk?" "29. Posaďíš se, nebo budeš stát v tom rohu?"

Eddie se nesměle vrátil do křesla. "Jak tedy dojde k té proměně, když ne úmyslně?" "Já vlastně nevím. Prostě mě něco jakoby volá či láká. Nezvládám to ovládat. Prý se to dá, ale já nevím jak." Sklesle odvětil Josh. "Takže, jsi jediný? Je vás takových víc?" "To nevím. Za posledních 10 let jsem kromě svých 'obětí' potkal pouze jednu osobu." Muž se zahleděl do prázdna a vyprávěl dál.

"Byla to žena. Do tváře jsem jí neviděl. Nízká shrbená osoba na mě mluvila v hádankách. Z našeho rozhovoru jsem pochopil jen pár informací. Také říkala něco o kosmických entitách, želvě a klaunovi. Říkala, že je to teprve začátek. Pokud se prý nenaučím ovládat svoji proměnu, budu součástí něčeho strašného. A to dělám příšerné věci už teď. Poslední věc, kterou jsem pochopil je, že zastavit tohle zlo může jen 'šťastná sedmička'. Ale dokážou to, jen když budou držet pohromadě."

"Šťastná sedmička?" Eddie chtěl vědět víc. "7 statečných, kterým se podařilo zastrašit toho klauna o kterém mi vyprávěla ta žena." "Počkej! Zastrašit klauna? Sedmička? Pohromadě?" Ed si začal uvědomovat fakta. "Co se děje?" Zeptal se Josh v obavách o chlapce. "Ta sedmička, myslím, že vím o koho jde." Hoch se odmlčel. "Ale...Ale mysleli jsme, že jsme TO porazili. Vždyť se ten klaun rozpadl na kousíčky." Zněl zoufale Eddie. "Ta sedmička, ty do ní patříš? To má všechny ochránit parta děcek? Tak to se máme čeho obávat." Muž velmi pochyboval o schopnostech dětí, které neznal. "Ale pokud je pravda to, co říkala ta osoba, měl by jsi se co nejdříve dostat zpět ke svým kamarádům. Tady zůstat nemůžeš. Mohl bych se proměnit a udělat ti to, co ostatním." Joshua sklopil zrak.

"A co vlastně děláš svým obětem?" "Nevím to přesně, ale jejich mrtvá těla musím vhazovat do hluboké studny. Vidíš svého ochranářského kamaráda?" Josh poukázal na psa u krbu. "Je jeden z mých obětí. Respektive duše jedné z mých obětí je uvězněna v tomto těle. Každá oběť se však zachová jinak. Některé duše se přidají na zlou stranu. Ty poznáš podle černých očí. Jiné na tu dobrou. Ty mají pro změnu bílé oči. Pak jsou tu takové, které raději zmizí z povrchu zemského a nikdy o nich nikdo znovu neuslyší." Josh se napil.

"Jistě sis všimnul, že Max má bílé oči. Rozhodl se pro dobrou variantu." "Max?" "Ten pes. Jako člověk se jmenoval Max. Bylo mu kolem sedmi let, když jsem jej připravil o život. Chudák chtěl jen najít svého staršího bratra. Max byl moje první oběť. Teď už mu bude asi 17." "Jak to, že víš, co je zač?" "Protože tenkrát....tenkrát se vydal hledat mě. Svého staršího bratra, z něhož se stalo monstrum, které se na sebe nemůže ani podívat za to, co provedl. Od té chvíle se Max snaží chránit každého, kdo je mnou ohrožován." "Ty jsi zabil svého bratra? To jsi nevěděl, že je to on?" "Tenkrát nebyl proces tak zdlouhavý jako teď, tenkrát jsem svoje oběti prostě namístě zabil. Nikde jsem je nevěznil. Prostě bezcitně zabil a pak, když jsem se proměnil zpět a byl znovu při smyslech, jen s utrpením sledoval poslední výdechy umírajících. Nikdy si to neodpustím. A o to spíš se musím naučit ovládat. Pokaždé, když můj bratr brání další nevinné děti, vystavuje se nebezpečí zas a zas, protože když se proměním, nevnímám okolí. Jen já hledající kořist."

Doufám, že tu se mnou stále někdo je i po tak dlouhé době. 😅Ano. Jsem zpět a budu pokračovat v tomto příběhu. 🥳 Děkuji za trpělivost.❤️

{loser forever}