Where are you Eddie? (POZASTAVENO)

Zvláštní stvoření

Když se Eddie pokusil usnout, nemohl. Pocit neustálého pohledu směřujícího na jeho osobu mu to nedovoloval. Bál se. Vždy se bál. Tu noc Eddie neusnul. Nezavřel oči ani na chviličku. Div, že vůbec mrkal.

Eddie se za úsvitu slunce rozhodl vstát z postele a jít něco dělat, když nemohl spát. Potichu se vyplížil z domu, aby neprobudil svoji matku a vyrazil si pročistit hlavu do přírody.

Nejen že stále cítil cizí přítomnost. Tentokrát to stvoření Eddie dokonce sem tam zahlédl. Když se v lese na chvíli posadil na spadlý kmen stromu, snažil se nevnímat intenzitu pohledu a užíval si čerstvý vzduch s vůní navlhlého jehličí. Ranní rosa zdobila mech i vysokou trávu rostoucí na světlinkách. Lesem se nesl zpěv ranních ptáků a jemné pofukování větříku. Eddie byl konečně chvíli v klidu.

Dokud neuslyšel zakřupání větve někde v pozadí. Rychle se otočil a to bylo poprvé, kdy stvoření zahlédl.

Vypadalo to jako pes. Přesněji jako vlčák. Vypadalo to jako vlčák bez srsti. V očích však nebyla znatelná zornička. Celé oči byly jen bělmo. Prostě bílá prázdnota. Jako by stvoření nemělo duši.

Když se Eddieho oči střetly s pohledem zvířete, zvíře strnulo. Eddie pomalu vstal a krátkými krůčky začal couvat. Čím dále Eddie byl, tím více bylo zvíře uvolněné. Pes se posadil a sledoval chlapce, který přestal couvat. Eddie se bál. Nebyl tu nikdo, kdo by mu pomohl. Nebyl tu nikdo, kdo by jej zachránil. Nebyl tu Richie. Eddie stál nehybně asi pět minut, než se odhodlal udělat krok směrem ke stvoření. Zvíře se postavilo na všechny čtyři končetiny a chlapcovy kroky opakovalo. Eddie se přiblížil o další tři kroky. Když to samé udělal i zvláštní tvor, obě bytosti byly na metr daleko od té druhé. Eddieho dech se zastavil. Zavřel oči, odklonil hlavu bokem a velmi opatrně začal ke zvířeti natahovat ruku. Když se stvoření přiblížilo a zachovalo se přesně jako pes, Eddie oči otevřel a bytost pohladil. "Tak ty mě celou tu dobu sleduješ?" Zvíře odpovědělo jemným pisklavým zvukem. "Ty mi rozumíš?" Stvoření zvuk zopakovalo. "Ty jsi zvláštní věc. Mám se tě bát? Jak ti budu říkat? Hodláš mě sledovat dál?" Bytost jej zmateně sledovala. "Mluvit asi neumíš co?" Zasmál se Eddie a znovu psa pohladil. "Budu muset jít. Než se máma vzbudí. Hádám, že jdeš taky." Řekl chlapec spíše pro sebe a vydal se cestou k domovu. Od chvíle, co se vydal na cestu, zvíře ani na okamžik nezahlédl, ale jeho přítomnost cítil. Má se zvláštního tvora obávat?

Eddie měl štěstí. Když se vrátil domů, jeho matka stále spala. Chlapec se tedy přemístil do svého pokoje, kde tentokrát usnul i přes intenzivní pohled, který mu předtím nedal spát.

"Ede! Eddie! Eddie Spaghetti! Otevři to okno!" Richie křičel před domem Kaspbraků, ve snaze dostat svého kamaráda ven. Eddie však po probdělé noci stále tvrdě spal. Richie zkusil i kamínky. Když okno zůstalo i tak zavřené, vydal se ke vchodovým dveřím. Zaklepal a čekal, zda-li mu někdo otevře. "Dobrý den Mrs. K., je Eddie doma?" Sonia neodpověděla a jen zabouchla dveře. Richieho nikdy ráda neměla a nerada jej viděla poblíž Eddieho. Richie se tedy vrátil pod Eddieho okno. Vzal poměrně velký kámen, namířil na skleněnou okenní tabuli a hodil. Jelikož Richie jen jedná a nikdy nad svými činy nepřemýšlí, tak jej velmi překvapilo, když se okno rozletělo na malinké střípky lesknoucí se pod svitem odpoledního slunce.

{lose forever}