Where are you Eddie? (POZASTAVENO)

Vůdce Rich

"Uklidni se Eddie. Panika nic nevyřeší, měli bychom začít hledat cestu ven . Třeba ji společně najdeme. Cestu ze sklepa jsi taky našel." "Jo, jenže cesta ze sklepa byla udělaná tak, abych ji našel. Cesta odsud bude udělaná tak, aby ji ba naopak nenašel nikdo." Pochybně prohlásil hnědooký klučina a začal pochodovat z místa na místo. Přemýšlel.

Richie se vzchopil. Postavil se zpět na vlastní nohy a narovnal se, do až hrdinské postoje. "Nevzdáme to! Pokračujeme. Přemohli jsme klauna i jakési holé stvoření. Co horšího po nás může jít? Tak i tak to společně zvládneme!" Dokončil svůj proslov a všem se objevil na tváři hrdý pohled. Pohled, který by povzbudil každého. Pohled který dodá odvahu i sílu, potřebnou v dané situaci. Pohled, který nutí zahodit veškeré obavy i strach a vydat se kupředu. A to také parta udělala. Vyrazila vstříc všem nástrahám a nebezpečím číhajícím v tmavém lese.

"Zkoušel jsi proklepat zdi?" Zeptal se Ed Joshe. "Jo. I podlahu." "A co strop?" "Strop? Vždyť je 4 metry vysoko." Nechápal Josh. "Ty snad víš, jak vysoko dokážeš vyskočit, když jsi přeměněný?" "No-ne." Odvětil muž a poškrábal se na zátylku. "Tak se do toho pustíme, ne? Máš tu někde koště?" "Koště?" Opět zmatený Josh již také vstal z pohodlné pohovky. "Tak jako nevím jak ty, ale já 4 metry rozhodně nemám, takže by se hodilo něco, čím bychom mohli klepat na ten strop." "Dobrej postřeh." Uchechtl se zahanbeně Josh a opustil místnost.

Eddie se uchechtl nad tím, že se Josh ze začátku snažil působit vážně a tajuplně a teď se, i ve svých skoro třiceti letech, chová jako
12-ti letý kluk.

Čím hlouběji v lese se parta ocitala, tím větší šero bylo. Moc tomu nepomáhal ani fakt, že slunce již mířilo k západu. Se slábnoucím slunečním světlem, zima nabírala na síle. Okolo kotníků se jim začala motat ledová mlha, jejíž chlad jakoby zabodával malé jehličky do holé kůže.

"Lidi. U-už je celkem z-z-zima. Neměli by sme se v-v-v-vrátit?" "Vrátit? Bille, děláš si srandu? V žádném případě. Musíme hledat dál." Odvětil rozhořčeně Rich. "Richie. Má pravdu. Je už zima, zítra můžeme pokračovat. Pojďme domů." Zastala se jej Bev. "Klidně běžte, já zůstávám." Stál si za svým brýlatý hoch. "Taky zůstanu. Stejně cestu z lesa jen tak nenajdeme." Řekl Mike a otočil se dokola. Všichni se začali rozhlížet. "Máš pravdu. Nikdo z nás neví, kde vlastně jsme." Dal mu zapravdu Stan.

Muž se po chvíli vrátil se dvěma smetáky. V druhé ruce měl pár plastových trubek. "Ty smetáky jsou moc krátký, tak jsem vzal i tyhle trubky. V šuplíku je izolepa. Spojíme to." Řekl a rukou naznačil směr ke stolku se šuplíkem. Ed vytáhl izolepu, oblíbeného zachránce každé situace, a donesl ji Joshovi.

"Tak jak to uděláme? Je opravdu kosa." Konstatoval Ben. "Rozděláme oheň. Bev, máš zapík, že jo?" Bev na nic nečekala a Richiemu dala svůj zapalovač. "Musíme nanosit suchý roští a šišky. Taky nějaký větší větve, ať máme čím přiložit, až se to rozhoří. Tak jdeme něco sehnat. Choďte minimálně po dvojicích. Kdyby něco, křičte!" Opět se ujal vůdčí pozice chlapec s brýlemi.

{loser forever}