Where are you Eddie? (POZASTAVENO)

Prober se! Prosím

Chlapec v chladné místnosti se stále neprobouzel. Jeho rty se zbarvovaly do modra a jeho tělo se třáslo zimou. Prober se! Vstávej! Musíš se vzbudit! Křičel sám na sebe Eddie v hlavě. Však marně.

"Co za film? Akčňák, nebo horor?" Zakřičela na Richieho rusovláska. "Haló. Země volá Richieho. Je tam někdo?" Ozvala se znovu, když nedostala odpověď. "Co? Jo. Promiň. Třeba ten akčňák." "Hej. Takhle ne! Co je s tebou? Pořád se o něj bojíš?" "Jasně že se o něj bojím! Je to můj nejlepší kámoš!" Zvýšil svůj zoufalý hlas Rich. "Nebo něco víc?" "Bev. Nech toho. Ty víš, že já bych rád, ale Eddie určitě není...no gay. Ale to teď není podstatný. Co když je už mrtvej? Co když ho už neuvidím? Co potom?" Hoch začal vzlykat, ale pokoušel se to ze všech sil skrýt. "Neboj se. Richie. Určitě je v pohodě. Nic mu není. Je to silnej kluk. Sice malej, ale šikovnej. Slibuju, že ho najdeme, ať se děje, co se děje. A nemusíš to zadržovat. Brečet už jsem tě viděla." Snažila se svého kamaráda uklidnit Bev a objala ho.

Richie nemluvil. Plakal tak dlouho, že v obětí s Beverly usnul. Zrzka jej uložila na gauč, přinesla mu deku, pozhasínala veškerá světla a šla si také lehnout.

Dveře do chladné místnosti se otevřely. Světlo z východu prosvítalo přes zakřivenou postavu, která se blížila k tělu promrzlého chlapce. Mohutné pařáty upustily vedle Eddieho deku, baterku a pochroumaného tvora. Nestvůra Eda přikryla tenkou látkou a opět odkráčela pryč. S bouchnutím dveří v místnosti znovu nastala temnota. Hoch se instinktivně zachumlal do deky.

"Bev? Bev! Beverly!" "Co je!" Vyjekla zrzka, když ji Richie probouzel. "Eddie. Jdeme!" "Jo furt." Vydechla a podívala se na hodiny. Šest ráno. Skvělý!

Richie cestou ke Kaspbrakům spíše utíkal a neustále okřikoval rusovlásku zaostávající pozadu.

Ozvalo se zaklepání a ve dveřích se po chvíli objevila Sonia. "Už je Eddie doma?" Zeptal se zoufale chlapec s brýlemi na nose. Mrs. K. se ani nepokoušela dveře zabouchnout. Jen sklopila zrak a zavrtěla hlavou ve znamení nesouhlasu. "Už jste volala policii?" Naléhal Rich. "Ano. Ale prý musí být osoba nezvěstná déle, než 24 hodin. Zatím mi údajně nemají jak pomoci." Dáma začala vzlykat. Richie udělal něco, co by nikdo nečekal. Eddieho matku obejmul.

Bev, která se konečně také dostavila, nemohla uvěřit tomu, co právě vidí. Její ústa byla dokořán a oči jí div nevypadly z důlků.

Sonia mu kupodivu obětí opětovala a Richie ji začal utěšovat. "Nebojte se. Určitě se mu nic nestalo. Najdeme ho a on se vám v pořádku vrátí."

Eddie se konečně probouzel. Napřed se díval jen přes malé škvírky. Když však viděl pouze tmu, začal se naplno rozhlížet po místnosti, zda-li nezahlédne kousíček světla. Nic. Pouze tichá temnota. Deka mu sklouzla z ramen, jakmile se posadil. Začal kolem sebe máchat rukama a hledat, jestli se kolem něj něco nenachází. Když rukou narazil na oválnou železnou věc, okamžitě ji uchopil a pokoušel se po hmatu zjistit, o jaký předmět se jedná. Jeho palec se zastavil na malém silikonovém tlačítku. Po zmáčknutí baterka zablikala, než se rozsvítila naplno.

Eddie vstal z chladné podlahy, přes ramena si přehodil tenkou látku v podobě deky a začal se rozhlížet kolem. První, čeho si všimnul, bylo vyhublé bezsrsté stvoření. Chlapec se k bytosti rozběhl a ihned svého psího kamaráda zakryl přikrývkou. Ed si k psíkovi kleknul a začal jej objímat. Musel jej zahřát. Tvor přesto nijak nereagoval. Jeho srdeční tep byl pomalý, čumák suchý a kůže stvoření byla značně studená. Dech zvířete byl řídký. "Prober se! Prosím." Šeptal promrzlý klučina mezi vzlyky. Nemůže v téhle situaci přijít o jediného společníka. Ne takhle.

Omlouvám se za neaktivitu. 😇 U téhle části jsem se zasekla a nevěděla, jak dál.😅

{loser forever}